Spletité chodby ukrývá podzemí dávno zaniklé sklářské hutě v Českém lese

8. říjen 2020 07:00

Labyrint chodeb a kanálů, podlaha a zdi pokryté sklem, tak vypadá unikátní nález sklepení bývalé sklárny nedaleko Přimdy na Tachovsku. Při pohledu do tohoto podzemí se může zdát, jako by se člověk díval do trysek obrovské rakety.

Při nedávné procházce Českým lesem našel průvodce hradu Přimda Josef Rídl, podzemí jedné bývalé sklářské hutě a začal ji postupně odkrývat. Téměř 150 let se v zaniklé sklářsko-železářské osadě odlévalo železo, vyráběly se zde náhradní díly pro zemědělské stroje, a dokonce se tady dělaly tzv. žentoury.

Na hlavní části vysoké pece se nacházejí průduchy. „Odborně se těmto průduchům říká „ohřev větru“ a lidově „plíce vysoké pece“. Pod námi je komora dva metry hluboká z vyskládaných cihel, které jsou sestaveny do průduchů jak vodorovných, tak svislých,“ vysvětlil Josef Rídl.

V lese se zem leskne jako skleněná podlaha. „Je to zapříčiněno úkapy, které skláři ukáply na podlahu, když vyndal horkou píšťalu, a protože i podlaha byla rozžhavená, takto to zesklovatělo,“ objasnil nálezce podzemí.

Vyráběla se zde i benátská zrcadla

Vedle průduchů bylo dříve osm pánví, které byly plné skloviny. Sklář namočil do pánve píšťalu a vyfoukl válec, ze kterého se poté v rovnací peci udělala tabulku skla. V brusírnách se skleněné destičky brousily do ideální roviny. Na destičku se nalila rtuť, přiklopila se druhá destička a vzniklo zrcadlo, které dnes známe jako benátské zrcadlo.

„Když jsem objevil ten tzv. montážní vchod, otevřel jsem dveře a nehlédl dovnitř, tak to bylo jako kdybych se díval do trysek obrovské rakety. Všechny zdi z cihel jsou zesklovatělé a zpečené do sebe,“ poznamenal Josef Rídl.

autoři: Martina Sihelská , Iva Štěpánková | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio