Stanislav Zindulka v Tandemu
1. únor 2010
Tandem
Herec Stanislav Zindulka je držitelem Českého lva za roli ve filmu Babí léto, lstivým a zákeřným Stárkem ze seriálu Ulice i hodným dědou Standou z Kouzelné školky. Hraje i v divadle, především v Činoherním klubu, jehož členem je 16 let. Jak zvládá takové tempo, zjišťoval v Tandemu Jan Rosák...
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, vám opět přeje z Tandemu Jan Rosák. Jsme na startu, takže je na čase představit mého dnešního hosta. Je jím vynikající český herec, který se nám všem určitě do paměti výrazně vryl, tak třeba životní rolí Josefa Pumplmě ze seriálu Vlak dětství a naděje, jestli se nepletu, tak zatím jeho poslední filmovou rolí byl Eda Michálkově Babím létu, za kterou dostal po zásluze Českého lva, ale někdo si mého hosta oblíbil třeba hlavně v seriálu. Každopádně dobrý den přeji Stanislavu Zindulkovi. Dobrý den.
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
Dobrý den, dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Než si řekneme, co je ve vašem bohatém osobním i profesním životě teď na prvním místě, tak prosím o pěknou písničku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Stanislav Zindulka byl v Tandemu už jednou hostem, ale je to tak dávno, že kdyby teď měl vyjmenovat všechny novinky, které se za tu, to mezidobí staly, tak by nám tento Tandem vůbec nestačil. Tak aspoň něco, aspoň jak jsem říkal, co je teď u vás na prvním místě.
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
No, tak u mně vždycky na prvním místě je perspektiva. Ale k tý se dostaneme. Jinak za tu dobu, co jsme se neviděli z těch nových inscenací, myslím, že to byl Impresário ze Smyrny, ale nevím, jestli už tenkrát nebyl na repertoáru, ale rozhodně to byla v činoherním klubu Ptákovina Kunderova, která velmi zaujala samozřejmě. A teď v poslední době to je irská hra U kočičí bažiny. Jinak se mezitím ta, ten Eda v Babím létu nebyla moje poslední role, já jsem natočil několik filmů, ale myslím, že žádný jaksi se nemůže přidružit kvalitě toho Babího léta.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A taky rozsahem samozřejmě, že jo.
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
Rozsahem a vůbec takovým tím ponorem a taky teda tím hvězdným obsazením, protože to se to člověku hraje, když hraje s takovými partnery, jako je, jako je Bróďa, anebo jako je Stella Zázvorková.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste se tak rozzářil, že takový hezký úsměv jste nasadil, že to nepochybně opravdu musela bejt pravda, že to, že to na vás zanechalo velice příjemný, příjemný vzpomínky. Ale co to působení v seriálu, to vás určitě hodně taky poznává.
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
Já ještě to dopovím, tak ještě taky běží pár filmů, kde mám takový střední nebo menší role, kde mám větší roli, to je jeden z posledních filmů, to je film docela raritní, jmenuje se Pamětnice, byl natočen...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je úplně, úplná novinka tohle.
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
Úplná novinka a byl natočen za takových zvláštních podmínek, kdybych o tom měl mluvit, takzvaně na kolejně. Ti tvůrci byli úplně čerství, bylo tam spousty, řekl bych, i ochotníků, ale ten film je význačný hlavně tím, že se zřejmě dostane do Guinessovy knihy rekordů, protože má největší věkový herecký průměr.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale.
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
Přestože tam hrají mladí herci, tak ten věkový herecký průměr je 77 let.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdo to tam takhle drží nahoře hezky?
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
Nejstarší herec je, samozřejmě že tam jako je pan Lipský a tak jako celá tahle parta, ale nejstarší herečka je Zita Kabátová.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha, no, tak jo.
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
Ta už se teda jako, ta už se blíží ke stovce, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Té je 96, jestli se nepletu.
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
96 nebo 97, teďka bude slavit. To byla taková jako, takový sen toho autora mladého, který se jmenuje Magnusek a který v tom taky hraje, aby jednou shromáždil všecky nejstarší český herce, ještě než odejdou. Čili tam jsou absolutně všecky legendy, a tam mám teda poměrně velkou roli. Já myslím, že to stojí za to už proto, že teda je tam plejáda těch nejstarších herců nás všech, kteří už si nosíme takzvaně urnu pod paží.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je zajímavé, že se to jmenuje pamětnice.
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
Pamětnice, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili kdo je tou pamětnicí?
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
Pamětnice je hlavní role toho filmu a myslím, že jí dělá vynikajícím způsobem Libuška Švormová. Tak to jenom, abych to doplnil, že teda to nebyl jediný film, že ještě teda tam a tam mám poměrně velkou roli. Takže kdo bude chtít vidět český herce pohromadě staré, rád se na to půjde podívat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nedokážu si představit teď, jestli je můj host Stanislav Zindulka velký cestovatel, nebo ne. Nikdy jste o tom nikde nemluvil, že byste jaksi rád jezdil třeba za exotikou, je to tak?
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
Je to tak, a já jsem dokonce vášnivý cestovatel.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
Jestli to tak dá říct, já doháním, doháním ten příšerný dluh, splácím ho, protože vlastně do toho 89. roku jsem se téměř nikam nedostal. Dostal jsem se výjimečně potom nějak v roce, v těch 80. letech poprvé pustili ven, ale do tý doby nikam. Poprvé kam jsem jel, to bylo Švýcarsko, kde jsem měl bratra a to mně uštědřili pár dní k mým padesátinám. To mně poprvé dovolili vyjet. To pro mě byl zážitek neuvěřitelný, už to první zastavení ve Vídni, já jsem myslel, že jsem někde úplně v cizím světě. Já jsem, nezapomenu, jak jsem se tam díval do jedný výlohy, kde měli takový ty úžasný vany a koupelny, já jsem myslel, že to zázrak. To, co je dneska už běžný, ale tenkrát. No, ale tak od tý doby jako se snažím to dohánět, takže cestuji, cestujeme s manželkou každý rok aspoň jednou. Já jsem takový pilný přes rok, ale o prázdninách nedávám nikomu svůj volný čas a teď čas využívám k cestování.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když my vycestujeme, pořád máme pocit, že to je trošičku takové jaksi sváteční.
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
Je.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to tak, viďte, že to není normální?
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
Je to přesně tak, je to přesně tak. Je to, vždycky se na to šíleně těším a ohromně si toho vážím, já to strašně těm mladým přeju, že mají tuhle možnost, ale oni si vůbec nejsou vědomi toho daru, kterýho se jim dostává. Bohužel. Ale taky to, myslím, zcela nezužitkují. Já vím, jak to hltám teda naplno, já mám jednu velikou nevýhodu, za tu se stydím příšerně a rád bych jako tím apeloval na ostatní, když ještě mají ten čas, já neumím jazyky. A tudíž teda z toho cestování nemáte takový požitek, jako když se s těmi lidmi můžete domluvit. Naštěstí mám manželku, která ovládá velice dobře anglicky, čili mi to zprostředkuje, ale není to ono. Ale stejně tu atmosféru pochopíte. Já jsem měl dokonce štěstí, protože náš starší syn je matematik a ne úplně teda nevýznamný. Často jezdí na taková světová fóra, dokonce teďka obdržel jako mezinárodní matematickou cenu, což je velké vyznamenání a asi 3,5 roku přednášel na univerzitě ve Spojených státech, v Kalifornii. Tak nás tam pozval, to byl rok asi 95, takže to jsem se dostal teda i do své vysněné indiánské země, do daleké prostě Kalifornie, kterou, o které jsem vždycky jenom snil a vůbec jsem netušil, že se k ní jednou takhle přiblížím. No, pak jsem, stavil jsem se i v New Yorku, protože předtím jsem tady dělal jednu inscenaci s jedním vynikajícím americkým režisérem, který když se dozvěděl, že jsem teda ve Spojených státech, přestože ta Kalifornie je poněkud z ruky, tak nás pozval i do New Yorku, tak to byl další velký zážitek. Já jsem si vždycky New Yorku a nějak upřímně řečeno, já jsem po něm ani netoužil. Zdálo se mi to strašně moderní, takový nějaký technický. No, vidíte, já jsem tam přišel, já jsem byl uchvácenej. To město má ohromnýho ducha, ohromný /nesrozumitelné/, ohromnou přitažlivost, ohromný magnetismus. Takže se stalo, že jsem se tam potom rozjel dokonce ještě jednou, no. A potom z těch, učarovalo mě Norsko, samozřejmě na druhé straně Sicílie s těmi úžasnými památkami, protože já jsem tak trošku blázen do antiky. No, a jedna z takových delších cest byl Mauricius a to byla nádherná, téměř pětitýdenní dovolená, tak soukromě, bez jakékoliv společnosti, manželka to tam vyjednala, koupili jsme si letenky, nebyli jsme ničím vázáni a tam jsem si to vychutnal. Tam jsem si hlavně vychutnal to, že to ještě není tak jako turisticky zalknutý a že tam člověk vidí ty, ty domorodce, mám-li to tak říct, v takovém tom původním prostředí a je to velký zážitek a je to neopakovatelný a nesmazatelný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, koukejme, jaký velký cestovatel se vyklubal ze Stanislava Zindulky.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Velice milý host je dnes mým spolutandemistou, herec, trošičku nastydlý herec Stanislav Zindulka. Ale z toho se brzy dostanete. Budeme si povídat dál a to teď o osobnosti, kterou, pane Zindulko, vy obdivujete. Může to být osobnost z daleké, ale i blízké historie, dokonce i ze současnosti, ale osobnost, se kterou byste se rád třeba potkal a rád si s ní popovídal.
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
No, tak to je otázka, která nabízí velice mnoho možností a mohli bychom u ní zřejmě zůstat až do konce pořadu, což nejde, protože mě by zajímalo velice mnoho osobností, ať už je to od antiky. Já bych se samozřejmě strašně rád zeptal Sofokla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy máte tu antiku tak rád?
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
Ale mám, no, tak je to nakonec tam ta kolébka divadla je a je to úžasnýho něco, co dokázal Sofokles, Eurípidés. A já bych se právě na to chtěl zeptat, jak je to možný, že z takový dálky za takových podmínek, když se ty hry tam konaly a takový závažný, nádherný, těžký, myšlenkově bohatý, filosoficky podložený hry, že se prostě tam táhli široko daleko z okruhů, já nevím, 40, 50 kilometrů lidi prostě na... a že tam celou tu dobu vydržely a že to poslouchali, že jim to něco řeklo. Později samozřejmě bych se... taky bych si rád popovídal s Aristotelem, protože mu úplně nerozumím, ale to proto, že jsem ne dost vzdělaný. Později s komediálními autory v Římě a to je teda Plautus a Terentius, ale přeskočíme a vrátíme se teda do naší historie. Tam by jich taky nebylo málo. Já bych si strašně popovídal s některými lidmi z toho našeho obrození, protože to je takový ještě pořád nevysvětlený období, přitom pro nás velice podstatný, velice bohatý. Jedna z těch osobností je rozhodně teda Karel Havlíček Borovský. Já si myslím, že ho asi málo známe a málo studujeme a hlavně si z něho málo bereme příklad.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že ho zbytečně postavili na pierelstal a přitom to byl takovej člověčí člověk.
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
Strašně člověčí, statečnej, úžasnej, charakterní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale určitě i vtipnej, určitě jaksi s ním musela bejt sranda třeba.
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
No, no, no, že jo. A není teda, není teda úplně marný, že teda na něj ta Božena Němcová, to je druhá osobnost, která mě strašně přitahuje a kde je ještě tolik a tolik otazníků, ale jeden vykřičník velikej tam je, a ten se nedá vymazat, že to byla jedna z největších osobností naší literární historie vůbec, i jako autorka i jako žena. Ale pořád je to obestřeno takovým nějakým tajemstvím. Tak ty dva bych strašně rád viděl pohromadě a strašně rád bych se na něco zeptal. Pokud bych se vrátil trošku zpátky, tak další osobnost, která, myslím, je nedoceněná u nás a daleko víc ceněná v celém světě a hlavně se podle ní vůbec neřídíme dneska, a to je Jan Ámos Komenský. Co ten člověk už všecko věděl, dneska se... že jo, on to nevěděl, to je o pedagogice, psychologii, jaký měl přehled, jak mu to pálilo, jako bychom nebyli ani jeho potomky. To, co se dneska ty kotrmelce už desetiletí, co se děje s našim školstvím, ty nesmysly, který se vždycky snažíme napravit a ještě teda víc šlápneme do něčeho, tak to jako bychom teda nebyli potomci Komenského. Já bych se ho strašně rád na spousty věcí zeptal. No, a potom teda hlavně, a to taky proto, že jsem k tomu měl nějakou příležitost, letos 7. března to bude přesně 160 let, co se narodil náš první prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Shodou okolností budou veliké celostátní oslavy v Hodoníně a já jsem byl ke své velké potěše požádán, abych na těch oslavách četl některý Masarykovy texty a hlavně teda texty Čapkovy u jeho povídání o T.G.M. A tak jsem byl jako radostí přinucen a člověk se k tomu jinak ani nedostane, pokud není přinucen, protože to má toho tolik, se k tomu Masarykovy nějakým způsobem vrátit, i k tomu Čapkovi a žasnul jsem. Zaprvé jak je úžasně moderní, jak mu to myslelo perspektivně. A zadruhý s nostalgií, jaká to byla úžasná hodnota morální, jakej u něj byl ohromnej morální humanistickej kodex, podle kterýho se ale skutečně řídil. A to je to, co naši politici absolutně neuměj.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak předchozí povídání přes písničkou jsme se Stanislavem Zindulkou skončili ne přímo smutně, ale tak nostalgicky. Tak teď přeřadíme na jinou veselejší rychlost a notu a dáme si někoho z klasiků českého humoru, tedy někoho, kdo si vybere samozřejmě můj host, protože to je vaše exkluzivní možnost, takže, pane Zindulko, kdo to bude?
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
Na prvním místě Felix Holzmann.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo?
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
Samozřejmě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste tak úplně hned rozhodnutej.
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A proč?
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
Protože to je, podívejte, tak třeba někdo řekl komik Werich. Tam to bylo takový jako filosoficky zabarvený, on nebyl jenom komik, to byl velkej filosof nádhernej, kterej uměl prostě to převést do komický řeči. Ale Felix Holzmann byl čistokrevný komik, který si na nic nehrál, přitom byl velice chytrý, mělo to ohromné pointy a navíc ještě byl chytrý v tom, že se nikdy nenechal zprofanovat. On se vždycky na čas ztratil. Nikdy ho nebylo dost. A to je, to je úžasná vlastnost, když se objevil, tak prostě jste se na něj úplně třásl.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak už jsem jednou v dnešním Tandemu řekl, tak s mým dnešním hostem Stanislavem Zindulkou jsme se takhle u mikrofonu v Tandemu potkal před drahnou dobou, to je opravdu víc než 3,5 roku možná. Ale mezitím jsme na sebe naštěstí párkrát narazili a naposledy to bylo před představením a taky o přestávce samozřejmě v činoherním klubu, když jsme oba dva byli diváky představení Bůh masakru. To představení mně se teda děsně líbilo, co vy na tom jenom tak?
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
No, to je nádherný představení.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Úžasný.
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
To je vynikající vizitka činoherního klubu. Já si teda myslím, že v tom činoherním klubu je možno vidět řadu velmi kvalitních a zajímavých představení. Tohle patří rozhodně k těm nejlepším. Zaprvé je to výborná hra, zadruhý to je vynikajícím způsobem režírovaný, ohromně nápaditě a ti herci, kteří na tom jevišti jsou, tak jsou skutečně na místě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je koncert.
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
To je koncert.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je koncert.
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
To je skutečně koncert.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já se chci zeptat, vy v činoheráku taky hrajete.
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
No, to já jsem tam, já jsem pořád členem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste přímo členem?
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
Já jsem v angažmá činoherního klubu, takže nesmím moc fandit, aby to nevypadalo, že jsem zaujatej. Já jsem, já jsem už, kolik, od roku 94 členem činoherního klubu doteďka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V angažmá přímo.
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To dneska není, není moderní být v angažmá, dneska je moderní být na volné noze, že jo.
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
No, ale já jsem herec starého ražení a já teda to angažmá jako potřebuju a vyznávám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale to hezké, že víte, proč se ptám na tohle to, je hezké, že chodíte na svoje kolegy, protože mi tady pár vašich hereckých kolegů říkali: já prostě do divadla na jiný představení, než který tam hraju, nechodím prostě. Já myslím, že to teda není váš případ.
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
Ne, já, já patřím k tý starý gardě a takhle to nebylo. Kdykoliv jsem byl v divadle, tak člověk na to divadlo nějakým způsobem chtěl být pyšný. Pokud se tam něco nepovedlo, tak jsem to pokládal i za jistou osobní prohru. A neexistovalo, když byla premiéra v divadle, třeba já nevím, já jsem byl 12 let, tam jsem začínal, členem hradeckého divadla, že jo, tak neexistovalo, že by člověk nešel na premiéru, i když v ní nehrál. To byl vždycky slavnostní večer. A pokud někdo nepřišel, tak jen proto, že skutečně měl nějaký mimořádně závažný důvody. Byl to takový i kodex, který platil. Totéž teda bylo v tom Brně, a já jsem na to byl zvyklý. Takže já na to divadlo jsem pyšný, já jsem si ho vybral z několika nabídek, měl jsem shodou okolnosti v tý době teda těch nabídek víc, vybral jsem si činoherní klub, který se mi vždycky líbil a po kterým jsem toužil a taky tam teda chci všecko vidět. Nevidím vždycky všecko na premiéře, protože třeba mám jinou práci, ale potom na repríze, jako třeba jsme se setkali, to vždycky vidím všecka představení, která v činoherním klubu běží. Když se mě někdo zeptá, abych mu teda mohl říct, která představení běží, co je zač, kdo v tom hraje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I do cizích divadel chodíte, předpokládám.
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
Chodím i do jiných divadel a rád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ano.
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
Nemám toho času mnoho, protože kromě činoherního klubu ještě hostuji v několika divadlech jiných a ne tak úplně málo, ale přeci mně nějaký ten večer vyjde, a tak se rád jdu podívat na práci svých kolegů jinam, abych takzvaně nevyšel z obrazu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Herec Stanislav Zindulka, který je dnes hostem Tandemu, už byl vzorem a předobrazem nepochybně spoustě svých mladých kolegů. Prostě od Stanislava Zindulky je vždycky čemu se učit. Ale já to teď zase trošičku obrátím, protože v našem Tandemu si s hosty, pakliže přijdou podruhé k nám na návštěvu, povídáme o jejich vzorech. A takových těch opěrných bodech v životě. Anebo chvílích, které byly rozhodující, tak schválně.
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
No, to je mimořádně zajímavé téma. Já shodou okolností teď prožívám takové okamžiky, kdy jsem podlehl jistému nátlaku jednoho nakladatelství, abych začal psát knížku. To už se objevilo několikrát, já jsem si vědom, že pokud jsem v tomhle provozu, tak na to nemám čas. Jeden z lidí, na kterém mi velice záleželo a s kterým jsem se teda tak úžasně skamarádil, byl pan Adolf Branald. My jsme se scházeli dost často, on byl velice zvědavý na novinky z divadla, na to, co jsem prožil, on mě vlastně sledoval v mým začátku, a tak jsem mu často vyprávěl a on mně vždycky říkal: prosím vás, pište to, tohle pište, vy jste už pamětník, to jsou věci, který si ledaskdo nebude pamatovat. Tak já jsem o tom teď začal uvažovat, protože jsem zjistil, že už mám takový věk, že jak praví oni, by mohlo bejt za chvíli pozdě. A tak jsem se začal štrachat v dávných papírech zasutých v krabicích a zjistil jsem, že i když tu knížku napíšu, tak že to bude jeden veliký dluh. Dluh lidem, protože tam nemůžu napsat o všech těch nádhernejch lidech, který jsem potkal, který pro mě měli význam a navíc který pro mě tolik udělali a na který jsem vlastně v tom honu zapomněl. A teď když jsem se začal probírat těmi dopisy a starými diáři, tak jsem zjistil, kolik těch lidí na mý cestě stálo, drželo mi palec, pomáhalo mně v těžkých chvílích. Takže to by bylo, ono to začalo někde samozřejmě od dětství nebo od gymplu, já jsem měl šťastný dny v gymplu, my jsme měli báječný kantory, na který nikdy nezapomenu. Přišel tam jeden kantor, to byl profesor filosofie a ten pro mě měl takovej význam, byl to výbornej muzikant, hráli jsme s ním divadlo, dělal koncerty, otevřel mi trošku ten svět filosofie a svět kumštu, nakopl mě tak jako, řekl bych, dál. No, samozřejmě že vynikající herečka, jako byla Vlasta Fabiánová, která měla tak úžasný pochopení a s kterou se dalo i v těch ošklivých 50. letech, kdy jsme takzvaně byli pod dozorem už těch kantorů, kteří přišli ze Sovětského svazu, tak se s ním dalo mluvit úplně otevřeně. Toho jsme si vážili, ovšem ne samozřejmě všichni, protože i ona věděla, s kým může a s kým nemůže. Většinou tam byli ti, s kterýma už se tenkrát mluvit nedalo. A ona mě dovedla do okruhu těch svých báječných kolegů, takže mě seznámila třeba s Františkem Smolíkem, na jehož přátelství nezapomenu. Ty jeho dopisy, který mám tak jako, opravdu to je jeden z pokladů, který si doma chovám, s Bohouškem Záhorským a na ně nemůžu zapomenout. A já bych mohl jmenovat strašně mnoho takovýhle osobností. Setkání, samozřejmě ta pravidelná setkání, která trvala leta, téměř denní setkání s Oldřichem Mikuláškem, s Janem Skácelem a s jinými a s jinými. Ale já bych se teď chtěl zmínit o lidech úplně neznámých, který často pro vás mají životní význam a dozví se to člověk až dodatečně od nich. Já když jsem dělal přijímačky na DAMU, to byl 51. rok, velice tvrdá léta, porevoluční, naše rodina byla do jistý míry jako velmi postižená. Starší bratr o 2 roky byl u "pétépáků", táta, vynikající textilní výtvarník, se stal ponocným hlídačem v jakýsi malý fabrice, kde hlídal celty, který se tam spravovaly, maminka měla takovej malej textilní obchod, už nebyla prokletá, a teď já v tomto já jsem teda už tak, tak se dostal k maturitě, tam mně pomohla většina kantorů, který za mnou tvrdě stáli, ředitel by mě k maturitě nepustil, to byl kádr, nicméně maturoval jsem dobře a s vyznamenáním. A teď jsem se statečně přihlásil na vysokou školu a byl tak v zajetí té touhy, že mě vůbec nenapadlo, že by to nepřicházelo v úvahu. A já jsem se bez problémů na tu školu dostal a všichni se strašně divili. A já jsem se teprve před léty, vlastně nedávno dozvěděl, jak to bylo. Tu přihlášku... tak museli na mě posílat různé posudky, samozřejmě ze školy, ale to bylo celkem dobrý, to se ti kantoři o to postarali, uliční výbor a komunistický výbor ve městě. No, a tam prostě jednou teď řekli: Zindulka na vysokou školu a ještě takovouhle? Vyloučeno! A v tom výboru seděl chlap, s jehož synem jsem já kamarádil od první obecný. Byl to řidič ČSAD, takovej rovnej perfektní chlap, trošku takovej jako hlučnej, ale tak jako dovedl se i poprat na fotbale, takovej docela zajímavej rovnej chlap, nebyl to velkej intelekt. A ten mě prostě znal a byl to najednou, to jsem se dozvěděl, jedinej spravedlivej, kterej prostě bouchl do stolu a řekl: co blbnete, tak když teda si chcete vyřizovat účty s jeho tátou, už jste si je vyřídili. Vyřídili jste si účty s jeho starší bráchou, ale tohohle kluka já znám od malička, chodil k nám, je to prima kluk, je talentovanej, vždyť by nemohl hrát nic jiného než divadlo, buďte rádi, že takové lidi máme. A jestli teda vy mu to zkazíte, tak já se vám na tu vaši stranu... a oni teda se stáhli a já jsem ten posudek dostal. To jsem se dozvěděl dodatečně, já jsem to ne... tak takhle to bylo vždycky. Jen když se náhodou našel ten jeden spravedlivej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Rovnej chlap.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vím, že jsem ještě nepromluvil o seriálovém působení mého dnešního hosta Stanislava Zindulky. Tak uděláme radost i těm divákům, kteří vás milují v seriálu?
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
No, oni mě nemilují, oni mě dokonce, jako oni mě uznávají a nemají mě rádi, protože říkají: prosím vás, proč jste tohle dělal, fakt to jste se nezachoval dobře a tak. A jak to, vždyť ta Nyklová to s váma myslí dobře a vy tam máte nějakou babu. A tak jako lidi to berou takhle spontánně, že jo, takže...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Se strašně personifikujou, že jo?
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
Strašně personifikujou, strašně. A já někdy mám už takový poťouchlý nápady, že jim odpovídám, taky si vymejšlím, to ani tady nemůžu říkat, co všecko ta postava udělá. Takže je to taková, taková dlouhá epizoda, která trvala téměř 2,5 roku, pro mě strašně zajímavá. Já jsem se dlouho tomu zpěčoval, já nejsem seriálový divák, já to nemám rád, obzvlášť teda ty seriály, který běží a který opravdu jsou takový komerční, je to tak odpočinkový, ale rozhodně nějakou závažnou myšlenku vám nepřinesou. Když si vzpomenu na, a to byl taky seriál, ovšem jenom šestidílný, na Vlak dětství a naděje, tak to bylo, to mělo opravdu veliký kumštýřský ambice, to bylo kumštýřský dílo. Já jsem vlastně točil v prvním českým seriálu, to se jmenovalo Legenda o živých mrtvých a to poprvé dělalo Brno a to bylo něco úžasnýho. Tak tohle jsem věděl, já jsem nikdy to nesledoval a jako několik nabídek jsem dostal a vždycky jsem jim uhnul. Pak nakonec jsem z několika důvodů řekl, že jo. Zaprvé to říkám zcela upřímně, je to lukrativní, je to teda, když potřebujete se dát trošku dohromady a dát dohromady nějakou investici, tak když tam ten rok, dva vydržíte, tak je to cejtit. A je to, je to takovej slušnej pravidelnej příjem. Nechce o tom leckdo mluvit, ale je to tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to tak určitě, říkáte to upřímně.
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
A na druhý straně mě strašně zajímá jako technika té práce. V tomto smyslu musím říct, že jsem se tam hodně naučil. Zaprvé teda je to úžasný cvičení paměti, protože to byla velká role nebo je velká role, a to já jsem dostával přísuny takovýhle haldy textů, který jsem musel během 14 dnů zpracovat, pak se na to šlo a 5 až, ze začátku až 10 dní v měsíci jsem točil, no, a to teda jsou opravdu kvanta textů, který musíte zvládnout. Jsou tam úžasný podmínky, to jsem ocenil, protože tam jste jako v bavlnce, tam máte svou šatnu i s tím svým gaučíkem, tam se o vás prostě starají, přijdete, kostýmy jsou perfektně nachystaný, v maskérně na vás čekají, štáb je pohotovej, víte přesně, co budete dělat, kdy. To je ohromný toto, ale musí to tak bejt, protože to jde rychle. Přijdete tam, režisér vám řekne základní požadavky, hlavně teda odkud kam jdete, v rychlosti si řeknete takhle mezitím text s partnery a už to jede. Další taková zkušenost je, že se tam mění režiséry, to jsem ještě nikdy nezažil. Čili já jsem tam dělal dohromady asi se 7 nebo 8 různými režiséry, skončí jeden, už naskočí další režisér, který má jinou metodu. Člověk si to musí ovšem sám korigovat všecko, čili tohle to je jako, to je přínos určitej, že se člověk naučí dělat rychle, musí bejt velice pohotovej, nemůže ztratit jistotu, nemůže si dovolit bát se teda kamery nebo mikrofonu. Takže v tomto smyslu to. No, a přináší vám to teda velkou popularitu, která ne vždy je úplně příjemná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale samozřejmě že zavdávat zase možnosti další herecké práce, protože vidí vás režisér, obsadí si vás do další věci. Mimochodem co vás teď čeká úplně v nejbližší době?
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
No, tak v nejbližší době teďka začínáme zkoušet právě v činoherním klubu takovou mimořádně těžkou a zajímavou hru Felixe Mitterera, to je velice těžký, závažný autor. A je to hra pouze o dvou lidech, o dvou starých lidech, je to drsná hra, bude to režírovat Martin Čičvák a mojí partnerkou bude Blanka Bohdanová, na což se velice těším, protože to je herečka, kterou ohromně uznávám. A navíc ji znám od jejích úplných začátků, protože když já jsem začínal v Hradci, tak ona už zářila jako hvězda velikého formátu v Pardubicích, kde prostě byla nepřekonatelná Manon, na kterou se jezdila dívat celá republika. No, vyzrála v úžasnou charakterní herečku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jmenuje se jak ta hra ještě, to bychom měli?
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
Ta hra se jmenuje, ten překlad ještě není úplně stálý, buď se jmenuje Můj netvor nebo Moje strašidlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Každopádně něco hezkýho to bude.
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
No...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Netvor nebo strašidlo.
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
No, je to teda tentokrát docela drsný, je to o tom, jak se lidem leccos teda nepovede a jak se i umí strašně nemít rádi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to bude hezkej protiúkol pro Stanislava Zindulku, vlídného člověka, tak jak jste ho určitě poznali i dneska při mimořádně příjemném povídání na dnešním Tandemu a bylo by toho ještě spousta, co bychom si se Stanislavem Zindulkou mohli popovídat, což zavdává takovou hezkou příčinu k tomu, abychom se zase za čas na Tandemu potkali. Už teď se na vás těším.
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
Já se taky budu těšit, já jsem měl pocit, že jsme teprve začali.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že jo? Na shledanou.
Stanislav ZINDULKA, herec
--------------------
Na shledanou.
