Stereotypní Barbie

Stereotypní Barbie představuje tu nejvíc Barbie ze všech. Ztělesňuje nejběžnější představu této panenky: je světlovlasá, usměvavá, dokonale upravená a žije v růžovém světě. Nemá přiřazené konkrétní povolání. Je zkrátka tou Barbie, která se většině lidí vybaví jako první. A právě tak v základním smyslu funguje stereotyp. Je to obecně sdílená představa o tom, co je pro určitou skupinu jevů, lidí nebo věcí typické. Pomáhá nám rychle rozpoznávat a pojmenovávat svět kolem nás. Zdaleka nemusí být hned urážlivý nebo nebezpečný.

Slovo stereotyp pochází z řečtiny a skládá se ze dvou částí: stereos, což znamená pevný, a typos, tedy tvar, nádoba nebo deska. Do češtiny se dostalo přes němčinu z francouzštiny. V tiskařském prostředí je stereotyp kovová tisková deska odlitá vcelku. Z jedné pevné formy je možné opakovaně vytisknout úplně stejný text. V češtině je tento odborný výraz doložen nejpozději od začátku 20. století. Postupně se začal používat v sociologii pro označení stále se opakujících vzorců chování, postojů a ustálených představ, které lidem usnadňují orientaci ve světě a ve společnosti.

Stereotypy potřebujeme

Stereotypy nám pomáhají kategorizovat jednotlivé jevy do skupin. Všímáme si pak jejich společných vlastností a na jejich základě vytváříme kategorie. V každé kategorii jsou však různě typičtí jedinci. Když se řekne pták, mnoha lidem se nejdřív vybaví vrabec nebo kos, ale ne třeba tučňák nebo pštros. Všichni jsou ptáci, ale někteří lépe odpovídají naší obvyklé představě. Podobně je Stereotypní Barbie jakýmsi středem kategorie Barbie. Problém nastává, když zapomeneme na to, že stereotyp představuje obraz světa, který je zjednodušený. Třeba konkrétního člověka pak začneme posuzovat ne podle toho, jaký skutečně je, ale podle hotové představy o celé skupině, do které jsme ho zařadili na základě stereotypu a kterou jsme ještě nejlépe pojmenovali pomocí nějaké nálepky.

Fungováním stereotypů v jazykovém vyjadřování se zabývá kognitivní lingvistika.