Stříbrský kroj? Zaujmou vás ouška, plenka i lajblíček

Historie oblasti je velmi zajímavá. Obyvatelé Chotěšovska a Stříbrska v minulosti většinou podlehli germanizaci, ale v několika vesnicích v okolí města Stříbra se udržel český ostrůvek, kde se kroj (ale i řeč) zachovaly – a vzhledem k okolnímu poněmčenému prostředí jakoby ustrnuly, zakonzervovaly se a dále se nevyvíjely, což byl pro pozdější badatele velmi důležitý okamžik. A hlavně možnost, jak zkoumat starší varianty a znaky lidového kroje, které už jinde dávno zanikly. Tento český ostrůvek tvořily obce Sytno, Vrbice, Milíkov, Svinná, Butov, Otročín, Těchlovice, Vranov a asi nejznámější Sulislav.

Živůtek přes punt a „peřinku“ nebo lajblíček s „cucky“?

Nejcharakterističtějšími znaky stříbrského ženského kroje jsou živůtky, košilka a také úprava hlavy. Typickým byl šněrovaný nebo jazýčky spjatý živůtek. Nejstarší variantu představuje živůtek se špicí na zádech, který se lemoval zlatou nebo stříbrnou portou a šněroval se přes „punt“ u svobodných děvčat nebo přes tzv. „peřinku“ u vdaných žen. Mladší variantou pak byl měkký brokátový nebo sametový „lajblíček“ s pentlemi na ramenou, který se spínal vpředu na jazýčky – tzv. „cucky“. Košilka mívala baňaté rukávy, menší krejzlíček u krku a na ramenou nad všitým rukávem typickou modrou hustou výšivku rostlinného vzoru.

Stříbrský kroj ze stálé expozice Národopisné oddělení Západočeského muzea v Plzni|foto: ZČM v Plzni - národopisné oddělení

Spodniček se na Stříbrsku nosívalo několik – většinou z tvrdého plátna nebo barchetu, aby tzv. „hodně stály“. Sukně bývaly široké a nejčastěji se šily ze šerky nebo mezulánu. Oblíbenou zástěrou byl i na Stříbsku červený pestře proužkovaný „baborák“, ale nosily se i bílé a později hedvábné květované fěrtochy. Přes košilku brávaly ženy ještě šátek, který zastrkovaly za šněrování, později křížily přes živůtek.

Co na hlavu? „Ouška“ s „rohlíkem“!

A jak si ženy na Stříbrsku upravovaly hlavy? Vdané ženy nosily měkký, bílý čepeček se zaoblenými „oušky“ (stejného typu jako třeba na Plasku). Aby dosáhly hezčího tvaru, podkládaly čepeček v týle smotkem lnu, kterému se říkalo „rohlík“. Kolem čepce se uvazoval úzký plátěný pásek uprostřed vyšívaný modrou bavlnou a zakončený krajkou. Šlo o tzv. „plenku“, která čepec dostatečně pevně přitáhla k hlavě. Svobodná děvčata si podobnou plenku vázala rovnou přes vlasy, bez čepce, jen prostředek mívala pošitý modrým plátnem s bílou výšivkou. Stříbrské pleny bývaly dvojího typu - s černým vyšíváním (sváteční) nebo s bílým vyšíváním (smuteční), kterým se říkalo „ubrousky“.

Stříbrský kroj mužský byl jednoduchý a podobný jako v sousedních oblastech. Košile měla na ramenou vyšívání modrým plochým stehem (s podobným ornamentem jako na ženských košilkách), kolem krku muži nosívali šátek. Vesta, kazajka i dlouhý kabát se šily z modrého sukna a sázely se řadou mosazných knoflíků. Stříbrské kalhoty - koženky bývaly většinou tmavé, ale mohly mít i světlou podobu, na nohy patřily modré nebo bílé punčochy a šněrovací střevíce zvané „bútky“.

Ukázku stříbrského lidového kroje si můžete prohlédnout například ve stálé expozici Národopisného muzea Plzeňska, poslechnout si můžete i náš Špalíček lidových písní věnovaný krojům ze Stříbrska.

Literatura:

Ladislav Lábek: Lidový kroj a výšivky na Plzeňsku. Ročenka Národopisného muzea Plzeňska za rok 1921, Plzeň 1921.
Marie Lábková: Lidové kroje v západních Čechách. Plzeň 1929, s. 11.
Miloš O. Růžička: Lidový kroj na Stříbrsku. Sborník Okresního muzea v Tachově, Tachov 1989, s. 5 - 14.