Svatá Cecilie a svatá Kateřina zavírají muzikanty do chléva - znáte listopadové zvyky našich předků?

Sv. Martin. Olejomalba na plátně ze sbírky Ing. Františka Klotze v Plzni. Kolem roku 1850|foto:Západočeské muzeum v Plzni - Národopisné muzeum Plzeňska

Období kolem svátku sv. Martina (11. listopadu) bývalo v minulosti důležitým předělem hospodářského roku. Většina polních prací byla ukončena, skončilo také volné pasení dobytka, následoval výmlat sklizeného obilí a začaly už přípravy na další rok. Při této příležitosti bývala na selských dvorech vyplácena chasa, případně sjednávána chasa nová. Sjednáváni bývali na sv. Martina také obecní zaměstnanci (pastýři, kováři nebo ponocní). Ti bývali vypláceni formou tzv. „svatomartinského osypu“ nebo „obecní sýpky“. V obcích bývalo zvykem zavádět tzv. „Martinský pořádek“, při kterém docházelo k výběru obecních dávek, k úhradám dluhů a srovnávání veškerých pohledávek vůči obci.

Svatá Cecilie a svatá Kateřina

Svatá Cecilie (22. listopadu) byla v lidovém prostředí vnímána jako patronka hudebníků. Ti o jejím svátku v některých obcích pořádali vlastní taneční zábavu, kterou se zpravidla před adventním postem končily taneční zábavy. Dodržování tohoto zvyku bylo však rozšířenější na svátek sv. Kateřiny (25. listopadu). Říkalo se, že „Svatá Kateřina zavřela muzikanty do chléva a pověsila housle do komína.“ Svátek sv. Kateřiny už bezprostředně předcházel adventnímu postu. V tento den končívaly všechny taneční zábavy a lidové slavnosti a nastávalo období draní peří (tzv. „draček“).

Svatoondřejské věštění

Do výčtu významných listopadových svátků patří také ještě svátek sv. Ondřeje (30. listopadu). Podobně jako Štědrý večer také předvečer svátku sv. Ondřeje (a poté celý následující den) byl vyplněn věštbami svobodných děvčat o nastávajících ženiších. Dívky se jejich prostřednictvím snažily uhádnout, kdy a za koho se vdají.