Svatá Hora v Příbrami je nejslavnější mariánské poutní místo u nás. Říkalo se jí duchovní srdce Čech

11. červenec 2022

Svatá Hora ve středočeské Příbrami bývala pro svou polohu označována za duchovní srdce Čech. Jeden z prvních zázraků připisovaných Panně Marii se tu stal v červnu 1632, kdy se jistému Janu Procházkovi vrátil zrak. O 40 let později už stála základní část svatohorské baziliky, kterou projektoval italský stavitel Carlo Lurago, v té době nejvýznamnější architekt působící na našem území. Svatohorská bazilika tak vítá poutníky už téměř 350 let.

Rozsáhlý raně barokní svatohorský komplex budov s mnoha věžemi vznikl na místě, které bylo opředeno zázraky připisovanými Panně Marii. Původní kaple stála už počátkem 16. století, dnes její zdi tvoří součást svatyně baziliky.

Díky zázračným uzdravením navštívil Svatou Horu v roce 1634 i císař Ferdinand I. se svým synem a jeho následovník císař Ferdinand II. sem v roce 1646 zavítal dokonce dvakrát. O rok později se rozhodl duchovní správou původní svatohorské kaple pověřit jezuity z nedaleké Březnice, kteří pak na Svaté Hoře vybudovali rozsáhlý poutní areál.

O návrh areálu byl požádán v té době slavný italský stavitel usazený v Praze Carlo Lurago. Honosný areál tak vznikl v inspiraci vzdušné italské barokní architektury. Luragův projekt přinesl do té doby v Čechách neznámé architektonické řešení. Na vyvýšené terase navrhl centrální svatyni obklopenou osmi kaplemi. Pod terasu pak umístil ambit na obdélném půdorysu s dalšími čtrnácti kaplemi. Do roku 1673 byla základní část stavby i s výzdobou hotova.

Milostná soška Panny Marie Svatohorské

Celkem bylo ve svatohorských kronikách zaregistrováno přes čtyři a půl tisíce zázraků, které byly přisuzovány Panně Marii. Přibližně stovka z nich je vyobrazena v klenbách ambitů. Každý zázrak má své pořadové číslo i letopočet, ve kterém k němu došlo.

S historií Svaté Hory je úzce spjata také milostná soška Panny Marie Svatohorské. Raně gotická vyřezávaná soška je umístěna v bazilice v ochranné schránce na hlavním stříbrném oltáři. Traduje se, že ji vyřezal sám Arnošt z Pardubic. Historikové se ale kloní spíše k verzi, že byla pouze majetkem prvního pražského arcibiskupa a spadá do doby počátků lidové řezbářské tradice příbramských horníků.

Milostná soška Panny Marie Svatohorské

Soška je hlavním artefaktem svatohorského areálu. Představuje Panenku Marii s Ježíškem. Byla vždy oblékána do vzácných šatů z honosných a bohatě zdobených tkanin. Z darů poutníků jí byl roku 1723 zhotoven zlatý, drahokamy, emailem a perlami zdobený tepaný pancíř. Vrcholem úcty byly pak zlaté královské korunky. Právo na korunovaci sošky vydala komise ve Vatikánu na základě množství zázraků připisovaných Svatohorské Panně Marii i počtu přicházejících poutníků. Soška byla korunována v roce 1732, sto let po prvním zázraku.

Významné duchovní ocenění získala i samotná bazilika Nanebevzetí Panny Marie Svatohorské. Tento původně poutní kostel byl povýšen na baziliku minor, tedy tak zvanou baziliku menší. Jde pouze o čestný titul, nikoliv o označení stavebního typu kostela. Svatá Hora byla v rámci tehdejšího Rakousko-Uherska první, kdo tento čestný titul získal.

Zvonice hrající Svatohorský zdrávas

Mezi unikáty Svaté Hory patří i svatohorská zvonice. Do areálu kláštera byla zakomponována v roce 1667 a je umístěna přímo naproti zadnímu vchodu do baziliky. Původní zvony se nedochovaly. Matice Svatohorská proto v roce 1934 nechala v Českých Budějovicích vyrobit zvony nové u vyhlášené firmy Rudolf Perner. Na Svatou Horu tak z Českých Budějovic putovalo celkem osm zvonů. Pět velkých výkyvných a tři menší nevýkyvné, které nemají srdce, ale elektromagnetické bicí kladivo. Díky jedinečnému zvuku unikly svatohorské zvony rekvírování za druhé světové války. Zvonohra se rozeznívá několikrát za den při melodii Svatohorského zdrávasu.

Součástí prohlídky poutního areálu jsou i místa, kde se na Svaté Hoře odehrával běžný život. I tady bylo nutné vařit a péct. A tak je dnes možné ve sklepě navštívit někdejší lednici, ve které je chladno i v parném létě. Podlaha se zde mírně svažuje, aby mohla odtékat voda z tajícího ledu.

V suterénu je pak možné nahlédnout i do původní krypty, která ukrývá stálou výstavu. Vedle mnoha zajímavých exponátů stojí za povšimnutí také skalní výběžky, které na mnoha místech vystupují z podlahy i ze stěn. Jsou dokladem jedinečného umění stavitelů. Na vrcholu dnešní Svaté Hory byl podle starých map původně ostrý skalnatý ostroh. Stavitelé proto terénu přizpůsobili stavbu a celý areál kolem skalnatého výběžku stupňovitě vystavěli v několika úrovních. Nejvyšší skalní útes se nachází přímo pod podlahou svatohorské baziliky.

Spustit audio