Svatý Florián nosí strakatou čepici

Svatý Florián na Masarykově náměstí v Ostravě
Svatý Florián na Masarykově náměstí v Ostravě

Stával ve výklencích mnoha venkovských chalup i městských domů a lidé si ho velmi považovali. Byl totiž ochráncem proti ohni a patronem profesí, které s ohněm přímo souvisejí, například hasičů, hutníků, kominíků, hrnčířů či pekařů.

Floriánské chladno

Na svatého Floriána otvírá se pastvin brána, tvrdí stará pranostika. V květnu etnometeorologové rozlišují hned několik období: po stanislavském jaru následují známí ledoví muži a konečně jaro izidorské. Všem těmto klimatickým periodám ovšem předcházejí floriánská chladna, celkem pravidelně se dostavující vpády studeného vzduchu od severu nebo severozápadu s mož­ností výskytu mrazíků a dokonce sněžení.

Květnový sníh

Pamětní kniha města Solnice v zápisu z roku 1767 uvádí: Na svatýho Filipa a Jakuba napadlo sněhu na čtvrt lokte, celý den mrzlo, rampouchy na loket dlouhý byly. Josef Kadula z Josefovic ve své kronice zapsal: Roku 1861 v únoře bylo teplo, že robilo a silo se spolu. Máj ten tak začal, že třetího a čtvrtého padal sníh. Stromy byly opučené, tak jich to chtělo polámať. Sněha tak leželo na zemi, že mohlo se směle na sáňkách jeť. Zkrátka slovy pranostik pranostiky sv. Florián si ještě může nasadit sněhový klobouk či Svatý Florián nosí strakatou čepici.

Konec vojenské kariéry

Svatý Florián, který má svátek 4. května, žil na přelomu 3. a 4. století v provincii Noricum v dneš­ním Rakousku. Byl důstojníkem řím­ského vojska a vysokým úředníkem. Legendy zdůrazňují jeho tajnou křesťanskou víru. Ta byla příčinou konce Floriánovy vojenské a politické kariéry. Po neúspěšném pokusu osvobodit zajaté souvěrce byl krutě mučen. Své víry se nevzdal a zvolil mučednickou smrt: S provazem obtěžkaným kameny kolem krku ho služebníci císa­ře Diokleciána svrhli z mostu do vod řeky Emže.

Ochránce před ohněm i povodní

Floriánův nejznámější patronát je jistě ten hasičský. U nás je totiž považován za ochránce pro­ti ohni. Bývá zobrazen jako římský voják s helmou na hlavě a s vědrem v ruce, po­lévající hořící kostel. Souvisí to s legendou, podle níž uhasil velký požár jedinou konvicí vody.

Florián je oblíbeným námětem lidových řezbářů a malířů. Tisí­ce jeho sošek ve výklencích zazděných v průčelích statků dodnes chrání stavení před ohněm. Stejně často se Florián objevoval na obrázcích na skle, většinou na čestném místě v rohu světnice nad jídelním stolem. Snad proto, že měl Florián co do činění nejen s ohněm, ale i s vodou, ve které našel svou smrt, lidé věřili, že je ochrání i proti povodním a neúrodě.

Rakouský patron

Kult svatého Floriána se v 18. století rozšířil do českých zemí z Rakouska, jehož je Florián dokonce národním světcem. V jeho sváteční den se konaly pobožnosti za ochranu proti požáru či na paměť ohně, jenž v minulosti obec zachvátil.

Strážce hasičských zbrojnic

Velké množství Floriánových soch stojí na českých návsích, náměstích a u hasičských zbrojnic. Také zmíněné výklenkové plastiky svědčí o oblíbenosti tohoto vpravdě lidového světce. Když v polovině 19. století začaly vznikat sbory dobrovolných hasičů, přijaly Floriána za svého patrona. V den svátku dodnes pořádají procesí, svěcení nové techniky a ukázky záchran­ných akcí.

Ochranné nápisy

V Podkrkonoší a Pojizeří dodnes najdeme ochranné nápisy na záklopech lomenic dřevěných stavení. Svatý Floriane, ochraňuj tento dům před záštím, opatruj tento příbytek od prudkosti ohně. V Ivanovicích na Hané troubili ponocní na roh a vyvolávali: Chval dobrý duch Hospodina i Ježíše, jeho Syna! Odbila desátá hodina. Milé svaté Floriáne, tohoto městečka patrone, ochraň nás od ohňa.

Zákaz kouření

V některých krajích platil na den sv. Floriána zákaz veškerých prací s ohněm, ba i kouření. Jídla se konzumovala raději studená, uvařená předešlého dne. Bylo zvykem prohlí­žet hasičské nářadí, kováři uhasili a čistili výhně a křížem složili kladiva na kovadliny.

Zdroj:
Elizabeth Hallamová: Světci. Kdo jsou a jak vám pomáhají. Praha 1996;
Alena Vondrušková: České zvyky a obyčeje. Praha 2004;
Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha 2007;
Eva Večerková: Obyčeje a slavnosti v lidové kultuře. Praha 2015.