Svíčky hromničky chránily naše předky před bouřkou i nemocí
Takzvaným „hromničkám“, svěceným svíčkám, přisuzovali lidé v minulosti silnou ochranitelskou moc. Používaly se také k lidovému léčení a dokonce s nimi podle lidové víry našich předků bylo možné i čarovat. Hromničky musely být v domácnosti vždy po ruce a uchovávaly se s velkou pietou.
Jako „hromnička“ (hromniční svíce) se v minulosti označovala svíce, která byla posvěcená v kostele 2. února - na svátek Hromnice, kterému v křesťanství odpovídá svátek Uvedení Páně do chrámu. „Hromničky“ byly s velkou úctou uchovávané v každé domácnosti (nejčastěji zabalené v hedvábném papíru v prádelníku) a věřilo se v jejich kouzelnou, ochrannou moc.
Ochrana lidí, zvířat, domů i úrody
„Hromniček“ se užívalo k ochraně lidí, zvířat, stavení i úrody. Hromničky se zapalovaly hlavně při velké bouřce a lidé se u ní modlili za odvrácení blesků a krupobití. Při zvlášť velké bouřce se hromnička stavěla přímo do okna. Nejčastěji šlo o velmi dlouhou a tenkou svíčku stočenou do sloupku, od konce 19. století pak bývaly svíčky zdobené voskovými barevnými nálepy nebo nalepenými barevnými obrázky (nejčastěji s motivem Panny Marie nebo křížků).
V minulosti lidé věřili tomu, že hromnička dokáže chránit i před těžkou nemocí a náhlou smrtí. Když už se někdo onemocněl a kouř ze zhasnuté hromničky se táhl ke stropu, věřilo se v jeho uzdravení. Pokud se kouř táhl ke dvěřím, bylo to špatné znamení, že ho čeká smrt… Se zapálenou hromničkou lidé také obcházeli umírajícího v jeho poslední hodince, modlili se a dávali mu hromničku do ruky nebo k hlavě. Věřili, že hromnička od umírajícího odhání ďábla a zlé mocnosti.
Modlitba s hromničkou za dobrou úrodu
Hromniček se užívalo i k ochraně úrody – třeba při přípravě obilí k setí se u nich lidé modlili za dobrou úrodu. Někde s hromničkou hospodář obcházel včelí úly, aby byla hojnost medu a také aby včely byly chráněné před zloději. Pomocí hromničky se údajně dalo i čarovat a používaly se také při lidovém léčení.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
