Tereza Ramba: Jsem šťastná. Teď je nejlepší období mého života
Herečka, cestovatelka, podnikatelka a maminka Tereza Ramba v rozhovoru pro Český rozhlas prozradila, že právě nyní prožívá nejkrásnější období svého života. Otevřeně mluvila o své práci, rodině, cestování i o tom, jak se snaží skloubit všechny své životní role.
Tereza Ramba se na plátně objevila v celé řadě výrazných rolí, ale film Zápisník alkoholičky pro ni znamenal zásadní posun. Přiznává, že šlo o první opravdu náročnou roli po narození dětí. Nechtěla ji pojímat jako příběh o alkoholu, spíše jako obraz vyčerpání, touhy po změně a ztráty vlastní identity. S podporou režiséra a odborníků se jí podařilo vytvořit postavu, která oslovila diváky svou autenticitou a která má podle ní i společenský dopad.
Vedle herectví hraje v jejím životě velkou roli cestování. Sama i s rodinou objevuje svět, většinou skromně a nízkonákladově. Nejvíce ji přitahuje Asie a tamní pouliční kuchyně, ale inspiraci nachází i v místech, kde zůstává jen sama se sebou, třeba na písečných dunách v Peru. Věří, že právě cestování člověka učí být přítomným, nesoustředit se na každodenní starosti a znovu hledat vnitřní klid.
Kromě filmu a cest se Tereza Ramba věnuje také vlastní módní značce, kterou se společně s manželem snaží vést cestou udržitelnosti a výroby v České republice. Přiznává, že to není jednoduché, protože ani jeden z nich není původně z oboru. Přesto v projektu vidí smysl i radost a věří, že se podaří vybudovat značku, která bude mít nejen estetickou, ale i etickou hodnotu.
Na závěr rozhovoru se herečka svěřila, že má rozpracované knihy i scénáře a v budoucnu by ráda režírovala. Především však zůstává mámou, která se snaží trávit vědomý čas se svými dětmi. A právě díky nim a schopnosti žít v přítomném okamžiku dnes říká, že je šťastná a že nikdy nezažívala lepší období než teď.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
