Tlející dřevo na Šumavě je nezbytné. Mnohým návštěvníků ale vadí

Kary šumavských jezer, vrchol Poledníku, Březník, Prameny Vltavy nebo třeba okolí Plešného jezera na Šumavě a hřeben Trojmezné. To jsou místa, na kterých se návštěvníci potkají s přirozeně rozpadlými lesy plnými tlejícího dřeva v různém stádiu vývoje. Některým návštěvníkům to nevadí, ale mnohým ten pohled není příjemný. Potvrzuje to například anketa, která byla provedena v roce 2018.

„My jsme v socioekonomickém výzkumu dělali takovou anketu, kde byly položeny otázky na divokou přírodu a odumřelé dřevo. Bylo zajímavé, že pro více jak polovinu lidí byla divoká příroda tím pravým, co chtějí mít na Šumavě, ale zdaleka ne všichni se ztotožnili s tím, že tam chtějí mít mrtvé dřevo, protože na ně působí nějak negativně – opticky, mentálně, a také jim překáží," říká ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený.

Jenže mrtvé dřevo v lesích k přirozenému vývoji patří. A nutno říci, že je velmi dobře, že se na Šumavě nechává průchod přirozenému vývoji lesů na velkém území, protože ve střední Evropě už je jen velmi málo míst, kde do přírodních procesů člověk nezasahuje. Území národního parku Šumava společně s územím Národního parku Bavorský les je přitom svojí rozlohou největším území ve střední a západní Evropě, kde člověk nezasahuje. Jak hodně je tlející dřevo pro ekosystém lesů potřebné, se přitom neustále zkoumá.

„Teprve až to začneme zkoumat, tak zjistíme, že by se tam mělo nechávat všechno dřevo, protože každé dřevo je jiný ekosystém, specifická kombinace hub, plísní, kvasinek, bakterií. A to chceme lidem vysvětlovat," dodává Pavel Hubený.

Tlející dřevo je přitom důležité nejen v bezzásahových oblastech, ale také v lesních porostech, kde se hospodářsky zasahuje. Správa Národního parku Šumava proto ponechává určitý objem dřeva k zetlení i v těchto lesích.