Trnoštítec horský patří mezi nejohroženější brouky Evropy. Na Šumavě žije

Trnoštítec horský patří mezi velké tesaříkovité brouky – dospělý jedinec dosahuje velikosti až 3,5 centimetru. Jeho larva je přitom ještě větší – dosahuje velikosti až pěti centimetrů. Je to přitom glaciální relikt, to znamená, že je to živočišný druh, který se na Zemi vyskytoval už v pravěku, konkrétně v době třetihor. Je tedy velmi smutné, že dnes patří mezi nejvzácnější, kriticky ohrožené brouky v Evropě.

„Vymírá v celém svém areálu, snad s výjimkou některých částí Ruska, v Evropě ale rozhodně patří k vymírajícím druhům. O něco větší stavy, než u nás, jsou ve Švédsku, ale i tam je to velmi vzácný, kriticky ohrožený druh. Proč tomu tak je? Je to větší tesařík, který potřebuje opravdu zachovalé pralesní porosty, se zachovalou dynamikou, to znamená, aby tam byly rozpady, jako na Šumavě. To, co je z pohledu přírody naprosto běžné a umožňuje zachovávat tuto diverzitu, kterou v hospodářských lesích nenajdeme. Samozřejmě takových pralesů v Evropě už je málo a takových lesních celků, jako jsou na Šumavě, které navíc umožňují fungování metapopulace, to znamená propojení různých lokalit mezi sebou, to je opravdu unikát v celé Evropě," vysvětluje Vladimír Dvořák, který se monitoringem bezobratlých na Správě Národního parku Šumava zabývá.

Území Národního parku Šumava je jedinečné v tom, že na jeho území se nachází několik lokalit výskytu tohoto super vzácného brouka. První novodobé objevy se datují do let 2013 a 2014 a to v oblasti Jeleních Vrchů a masivu Plechého na jižní části Šumavy. Dnes už máme podrobnější záznamy a také první odhady velikosti populace trnoštítce.

„Nám se pomocí síťového monitoringu na základě použití samičích feromonů podařilo v loňském roce v létě odchytit 60 až 70 brouků na čtrnácti lokalitách napříč takřka celou Šumavou a na základě tohoto můžeme odhadovat, že populace těchto brouků má stovky a možná i tisíce kusů," doplňuje Vladimír Dvořák a upozorňuje, že jsou to stále jen odhady, ale i na jejich základě je možné tvrdit, že ve střední Evropě, mimo Alpy, žije na Šumavě jediná životaschopná a prosperující populace tohoto vzácného druhu – a to především díky tomu, že se ve zdejších lesích nezasahuje.