Už rok pomáhají dobrovolníci z plzeňské organizace Totem ukrajinským uprchlíkům

Jedním z dobrovolníků je například třiadvacetiletý Martin Pejzl, student sociologie na Západočeské univerzitě v Plzni. „Před rokem jsem podával uprchlíkům čaj v Krajském asistenčním centrum pomoci Ukrajině, následně jsem se přihlásil do Totemu a tam už jsem zůstal,“ vypráví.

Pro uprchlíky vybavil Plzeňský kraj ubytovnu v Čechově ulici v Plzni na Borech a právě tam se poté Martin Pejzl spolu s dalšími dobrovolníky z organizace Totem přesunul. Aktuálně je na ubytovně kolem 150 uprchlíků a zhruba 15 koordinátorů. Dobrovolníci zde spolu s obyvateli a dalšími pomocníky vybudovali komunitní centrum, uspořádali také oslavu Mikuláše a vymýšlejí další společné akce. Dle Martinových slov tu panuje skvělá atmosféra. „To, co dělám, mě baví. Poznávám trochu jinou kulturu, dovídám se zajímavé informace, zároveň jsem moc rád, že můžu někomu pomoct a vidím, že moje činnost má smysl.“

Spolu s Martinem působí na ubytovně také Mariia Tatarchuk, jedenadvacetiletá ukrajinská studentka lékařské fakulty v Plzni. Mariia je dnes hlavní koordinátorkou a vede celý tým dobrovolníků. Je ráda, že může pomáhat svým krajanům, kteří do Plzně uprchli před válkou. „Zbožňuju lidi a práci s nimi, teď si bez toho neumím svůj život představit.“

Mezi uprchlíky a dobrovolníky vzniká přátelství

Mezi těmi, kterým Mariia, Martin a další dobrovolníci na ubytovně pomáhají, je třeba Olena Hrdienko. Jedenatřicetiletá žena zde žije se svou maminkou, desetiletým synem, sestrou a jejími dětmi. Tatínek a bratr zůstali na Ukrajině. Olena pracovala v supermarketu a jako administrativní pracovnice na benzínce, v Plzni našla práci v továrně. Syn chodí do školy. Jak Olena popisuje, právě díky dobrovolníkům na ubytovně se její rodina rychle dokázala přizpůsobit a dnes se v Plzni cítí jako doma. Považuje je za své přátele.

O přátelství mluví i Martin Pejzl. „Těžké je to pak ve chvíli, kdy někteří odjíždějí zpět na Ukrajinu. Mám z toho vždycky smíšené pocity. Je moc dobře, že se vrací domů, na druhou stranu už máme vybudovaný nějaký vztah a přirozeně mi chybí, když tu nejsou,“ uzavírá.