V kostele svatého Jiří v Lukové na vás dýchne věčnost. V lavicích sedí tajuplné sochy duchů

8 fotografií

Vše začalo, když se student Jakub Hadrava rozhodl, že jako téma své bakalářské práce ztvární právě tyto sochy. Ty měly představovat věřící obyvatele, kteří v minulosti v Lukové žili. „Netuším, co mu bylo předlohou, ale jistě si vyhledal nějaké archivní materiály o Lukové. A na hřbitově jsou fotky na náhrobcích, takže věděl, jak ti místní lidé vypadali. A pak už to byla jeho fantazie, ta umělecká práce,“ říká bývalý průvodce kostelem v Lukové Petr Koukl.

Jako první sem po vernisáži na jaře roku 2013 zavítal německý fotograf, který pořízené snímky kostela a soch vypustil do světa. Tehdy nastal okamžik, kdy se o Lukovou začaly zajímat zástupy lidí z Čech i ze zahraničí. Návštěvníci následně začali přispívat na obnovu kostela, který byl v té době v dezolátním stavu.

Reakce návštěvníků bývají pozitivní

Reakce na sochy věřících se různí, drtivá většina je ale pozitivní. „Z 98 procent je hodnocení této výstavy kladné. Je pravda, že se občas objeví někdo, kdo se sem bojí vstoupit, ale to je tak patnáct, dvacet lidí za tu éru, co jsem kostel otevíral. Jsou zkrátka místa, kam někteří lidé nevstoupí, někdo je citlivější duše. Tady se prožily stovky nebo tisíce životů. Luková byla založena roku 1315, takže v tomhle kostele prožilo hodně lidí svůj život,“ dodává Petr Koukl.

V kostele svatého Jiří v Lukově sedí v lavicích sochy duchů|foto:Kateřina Dobrovolná,Český rozhlas

V kostele je umístěno více jak třicet soch. Jsou tvořené sádrou a látkami, jako jsou prostěradla a záclony. Modelem byli autorovi jeho přátelé a spolužáci, které vytvořenou hmotou překryl a nechal na nich zatvrdnout. „Udělal sochy třeba dvě pohromadě, jako rodina, nebo sochu maminky s dítětem. Udělal sochy stojící i sedící,“ popisuje průvodce.

Místní samozřejmě vítají, že je možné díky turismu a zájmu o sochy opravit kostel. Na druhou stranu má ale Luková jen několik stálých obyvatel a někteří neukáznění turisté o víkendech ruší jejich klid. Buďme tedy více ohleduplní a chovejme se zde tak, jak by každý z nás chtěl, aby se ostatní chovali v naší obci a v okolí našich vlastních domovů.