V šumavských nádržích žijí pstruzi, střevle i mřenky

15. listopad 2021

Uměle vytvořené nádrže na Šumavě, zvláště ty, které ještě stále zadržují vodu, patří k vyhledávaným cílům návštěvníků národního parku. Jedním z nejznámějších je Žďárecké jezírko nedaleko Knížecích plání a také Tokaniště, které leží mezi Bučinou a Knížecími Pláněmi.

Nádrž Tokaniště je schovaná v lese nedaleko asfaltové cesty vedoucí z Knížecích Plání do Borových Lad. Jedná se poměrně velkou nádrž – rozkládá se na ploše větší než čtvrt hektaru, kterou na Vltavském potoce v polovině 19. století vybudovali schwarzenberští lesníci. Využívala se ještě poměrně nedávno. „Byla využívána extenzivně, protože na Borových Ladech je naše rybí líheň a tak byla určena pro chov základního hejna pstruhů, kteří se využívali pro vytírání. Ale není to hlídaná nádrž. Může se sem dostat vydra nebo volavky a ti si samozřejmě rádi pochutnají na pstruzích. Takže to není úplně ideální prostředí pro využití rybí líhně. Lepší jsou hlídané rybníčky, které jsou přímo v areálu," vysvětluje bioložka Správy Národního parku Šumava Eva Zelenková.

Přesto ale ryby v nádrži Tokaniště stále žijí, především pstruzi. Ve Ždáreckém jezírku, které leží na zelené turistické trase, tzv. Jelení stezce propojující Knížecí Pláně a Strážný, žijí nejen pstruzi, ale také střevle potoční nebo mřenky, ale nejen tyto ryby.

„Samozřejmě, jako v každé jiné stojaté vodě jsou tam larvy šídel, nějakých vážek, vodního hmyzu, různých vodních brouků, kteří stabilně žijí na dně, tedy tzv. zoobentos a vlastně zooplankton také. To znamená ty úplně nejmrňavější tvorečkové, kteří žijou ve vodním sloupci a tak se různě požírají. Samozřejmě se tam vyskytují řasy a sinice, kterých je tam relativně dost. A v létě to můžete poznat díky tzv. vegetačnímu zákalu," dodává Eva Zelenková.

Vegetační zákal, zelenavé zabarvení vody ale můžete pozorovat i v některých ledovcových jezerech, například v Plešném jezeru. Tedy jednoduše řečeno, ani tak vysoko položená ledovcová jezera nejsou až tak průzračná, jak si mnozí myslí.

autor: Jan Dvořák | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio