Ve Stříbře na řece Mži u jezu U Pičmana nestál mlýn. Byla to vodní elektrárna

7. květen 2020 16:00

Okolí řeky Mže ve Stříbře lemuje řada zajímavých staveb. Převážně šlo o obydlí, mlýny, ale dokonce i vodní elektrárny, které využívali horníci ve štolách.

Například na Mži ve Stříbře u jezu je místo, které se nazývá U Pičmana. Řada místních se mylně domnívá, že je název odvozen od jména majitele, který zde provozoval mlýn. To ale není pravda. „Konkrétně v tomto místě nestál mlýn, ale vodní elektrárna. Pojmenování U Pičmana místo získalo tak, že ten, kdo to tu měl na starosti, se jmenoval Pičman,“ uvedl na pravou míru Karel Neuberger, místopředseda Hornicko-historického spolku Stříbro.

Elektrárny v okolí Stříbra využívali horníci na začátku 20. století. Do té doby jim při práci pomáhaly parní stroje, postupně ale začala páru nahrazovat elektrická energie. Bylo to mnohem jednodušší, protože k parním strojům potřebovali horníci velké zásoby uhlí, zatímco k provozu vodních elektráren jim pomáhala sama příroda, tedy tekoucí voda v řece. Taková energie byla v podstatě zadarmo a horníci ji využívali pro stroje, kompresorovny anebo ke svícení.

Energii na řece Mži vyráběly tři vodní elektrárny

„Prvním dolem, který začal využívat místní vodní elektrárnu, byl důl Frischglück, to je Jáma II. Postupně, jak se těžařstva spojovala do jednoho těžařstva, tak se zde vybudovaly tři elektrárny. První byla zmíněná elektrárna U Pičmana, dále po proudu se dostaneme k Zíkově lávce, kde stála elektrárna U Hamru, a když půjdeme ještě dál, nalezneme místo, kde byla elektrárna U Floriána. A přestože všechny tyto elektrárny dodávaly elektrickou energii pro místní doly, tak to nestačilo a doly musely ještě odebírat elektrickou energii ze sítě, to znamená z Nýřansko-heřmanského svazu,“ vysvětlil Karel Neuberger.

Kolem roku 1930 došlo ve Stříbře k postupnému útlumu těžby, s tím byl omezen i provoz vodních elektráren. Stavby začaly chátrat a v 70. letech 20. století se kvůli stavbě nádrže Hracholusky počítalo s jejich zatopením. „Tam došlo ke zcela nepochopitelné situaci, kdy se geodeti spletli o osm výškových metrů, čímž se hranice přehrady o hodně posunula. Proto tyto stavby, tedy jejich ruiny, zůstaly všem na očích, ač to tak původně být nemělo," doplnil Karel Neuberger.

Hromady kamení zarostly náletovými rostlinami, keři a stromy. Hornickou činnost připomínají zamřížované vchody do štol. K jezu se lidé chodí v létě koupat. Jako vzpomínku si můžou zájemci přečíst mnohé z okolních informačních tabulí, které doplňují hornickou naučnou stezku, nebo navštívit nedaleký Hornický skanzen u Červené lávky.

autoři: Martina Sihelská , jik | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio