Velký Javor se ještě v 18. století nazýval jinak
Hranice Česka máme už skoro 80 let neměnné. Polovinu z této doby byly ostře hlídané a na jejich hranu se dostal málokdo. Po revoluci v roce 1989 se rovněž nehnuly ani o metr. Jenže, hranice třeba na Šumavě, se v průběhu staletí měnily docela často.
Současné hranice například v oblasti Královského hvozdu na Železnorudsku vede povětšinou po hřbetu šumavských vrcholů. Některé doslova půlí, jako třeba Velký Ostrý, u některých vede těsně pod vrcholem, jako třeba na Svarohu, jinde je trochu dále od vrcholu, třeba na Jezerní hoře. V minulosti, ještě před dobou vlády Marie Terezie ale hranice vedla zásadně jinak.
„Kousek tady od nás, jihozápadně byla hranice sporná, celý středověk až do novověku. Vyřešila to až Marie Terezie. Češi považovali za svoje území to, které se vede po hřbetech nejvyšších kopců a Němci tak, jak teče voda. Řezná pramení pod Pancířem a z hlediska Bavoráků byla celá železnorudská kotlina bavorská. A Češi zase šli – Jezerní hora, Velký Javor, Falkenstein, Roklan a z jejich hlediska byla celá kotlina česká," potvrzuje ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený.
Tedy podle Čechů byl z poloviny náš i nejvyšší vrchol celé Šumavy Velký Javor, který se tyčí až do výše 1456 m n.m. Dnes však nikdo nezpochybňuje, že kopec, který slouží jako velký lyžařský areál, kam jezdí na lyžích i velká spousta Čechů, je německý. Ale ani název Velký Javor tento kopec nemá dlouho. Ještě v 18. století se jmenoval jinak.
„V Müllerově mapě z roku 1720 se jmenuje Aidoich, což mi kolega přeložil jako nedodržená dohoda nebo porušená dohoda. Je to možná spojené s tím, že všechny dohody, které se dohodly před tím, neplatily. Asi jsme je nedodržovali my, ale asi ani Bavoráci," dodává Pavel Hubený.
Dnes už je tato historie zapomenutá a nutno říci, že všechny dohody se už skoro osmdesát let dodržují.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
