Věra Nosková: Duše s duší vysvlečena tancuje. Příběh o nelehkém dospívání v éře komunismu čte Vilma Cibulková

12. červen 2022

Nabízíme povídku s názvem Duše s duší vysvlečena tancuje. Její autorkou je spisovatelka Věra Nosková, rodačka ze západočeského Hroznětína. Je to příběh o nelehkém dospívání na maloměstě v éře komunismu, příběh o hledání důstojného místa v životě i v ne příliš funkční rodině.

Čte: Vilma Cibulková
Napsal: Věra Nosková
Režie: Jan Žáček
Natočeno: v roce 1992 v Praze

„Sobotní večer tajemně žhnul modrým studeným světlem. Loudala jsem se. Zaplavovaly mě známé nápory stesku a zjitření, chtěla jsem být v souladu s jejich pomalým rytmem, vychutnat si je. Hodily se mi k tomu verše od Ferlinghettiho: Božské počasí tam nahoře panuje, duše s duší vysvlečena tancuje… Vzdálené nebe tmavlo vstříc své první hvězdě a opájelo svým klidem. Ještě víc jsem zpomalila u rozzářených oken Černého beránka. Kavárenská kapela vyhrávala staré šlágry a na maličkém parketu se pohupovaly dvojice. Ve vylidněných ulicích ta okna přitahovala jak ohýnek ve stepi. Zevnitř ale bývá všechno jiné. Tančící šoupou bez radosti podrážkami a obtloustlá rytmická skupina pana Bambase zrovna začala hrát, že to bylo tenkrát na ostrově Capri. Šmírácky lkaly housle ostré a kluzké a bicí tvrdě dorážely kousky melodie, s gustem a mstivě.“

Věra Nosková

Věra Nosková se narodila v roce 1947 v západočeském Hroznětíně. Vyrůstala ve Strakonicích, kde také v roce 1966 maturovala na Střední všeobecně vzdělávací škole. Vzdělání si pak rozšířila na pražské Střední pedagogické škole. Pracovala jako aranžérka, dělnice, cukrářka, archivářka, kreslička, uklízečka, servírka nebo jako učitelka v mateřské školce či vychovatelka na internátě. Po roce 1989 se věnovala novinařině. Psala pro Český deník, pro časopis Týden nebo pro Hospodářské noviny. Od roku 2003 se věnuje psaní beletrie.

Začínala už v 60. letech poezií, publikovala v časopisech Divoké víno a Literární měsíčník. První sbírka básní připravená do tisku v českobudějovickém nakladatelství Růže počátkem 80. let byla těsně před vydáním zakázána. Jediná sbírka básní "Inkoustové pádlo" vyšla v roce 1988. Výrazně na sebe upozornila v roce 2005 generačním románem s názvem „Bereme, co je“. Autobiografický příběh o nelehkém dospívání v neúplné rodině na maloměstě v éře komunismu se líbil jak čtenářům, tak kritice. Autorka za něj byla nominována na cenu Magnesia Litera. Duch doby, v níž vyrůstala, označila v jednom z pozdějších rozhovorů za přikrčený, hnilobný, opatrný, cynický. Na „Bereme, co je“ navazuje román „Obsazeno“ popisující život v Československu po okupaci v srpnu 1968. Autobiografickou trilogii uzavírá román „Víme svý“, který se odehrává za normalizace v jednom malém jihočeském pohraničním městečku.

Věra Nosková byla spoluzakladatelkou a po tři roky také předsedkyní Českého klubu skeptiků Sisyfos a je členkou PEN klubu.

Založila rodinné nakladatelství Klika, aby v něm mohla vydávat právě knihy skeptiků šířící osvětu a kritické myšlení, později v něm začaly vycházet i knížky její.

Už několik let spolupracuje s Českým rozhlasem České Budějovice, pro který píše a také načítá Rozhlasové sloupky. V poslední době píše a publikuje především fejetony, povídky a také cestopisy.

autor: Martina Toušková | zdroj: Tvůrčí skupina Drama a literatura
Spustit audio