Vichřice, které způsobují v šumavských lesích větší či menší polomy, do hor patří
V roce 1870 zažila Šumava jeden ze svých velkých zlomových okamžiků. Přišla velká vichřice, která změnila tehdejší tvář Šumavy a také přinesla bohatství mnoha lidem, když se tu v následných zhruba 7 letech likvidoval rozsáhlými těžbami lýkožrout smrkový. Události z října 1870 však předcházela ještě jiná událost – vichřice v roce 1868.
Vichřice, které způsobují v šumavských lesích větší, či menší polomy, do těchto hor patří, stejně, jako smrkové porosty. Jsou přirozenou součástí šumavských lesních ekosystémů, což nám potvrzují jak psané záznamy lesníků nebo spisovatelů, tak třeba i záznamy letokruhů v samotných stromech. Jednu z větších vichřic zažila Šumava například v listopadu roku 1821 nebo 5. až 7. prosince roku 1868. A jako vždy měnila tvář Šumavy.
"Do té doby byl celý ten pralesní komplex na vrcholu Boubína úplně uzavřený. A tam vznikla po té vichřici první velká holina," vysvětlil ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený. Také se zde namnožil kůrovec a také se zde proti němu zasahovalo. "Jsou to spojené nádoby. Když se hubí kůrovec, tak se prostě kácí stromy a tím vznikají porostní stěny, což u smrků znamená vyšší labilitu," dodal Pavel Hubený.
A vlastně o tomto narušení stability lesních porostů píše Karel Klostermann v jednom ze svých románů Ze světa lesních samot: "My jsme pokáceli ty silné stromy z kraje a teď přijde vítr a všechno to zničí..."
Což se nakonec potvrdilo i o 140 let později v roce 2007. Tehdy v noci z 18. na 19. ledna přišel vítr síly orkánu, který dostal jméno Kyrill - a opět měnil tvář Šumavy. Přitom největší polomy způsobil tam, kde se v předchozích letech bojovalo proti kůrovci, narušila se tím stabilita lesního porostu tím, že se takzvaně otevřela porostní stěna a orkán měl tak snadnou práci.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
