Vodník v lidové víře našich předků
Zelený mužík s pentličkami, kterému kape voda za šosu. Proč se naši předci báli vodníka?
Vodník, neboli hastrman (z německého Wassermann) – bájná vodní bytost, vodní démon, jedna z postav české démonologie, o které se dodnes vyprávějí mnohé příběhy a legendy. Podle představ našich předků žije vodník ve vodě, vodě vládne a ve vodě je nepřemožitelný. Jeho postava se objevuje napříč různými žánry ústní lidové slovesnosti.
Čtěte také
Vodník je podle lidové víry našich předků tak trochu škodolibý a mstivý – bojí se ho zvlášť plavci a rybáři. Přitom se ale také věřilo, že právě jim chodí vodník na svatby a bývá kmotrem jejich dětí. Také prý vodník bývá přátelský k trhovcům (zvlášť k těm, kteří prodávají hrnečky), k chalupníkům žijícím u vody nebo k mlynářům.
Dušičky v hrnečku
Podle lidové víry býval vodník původcem rozmanitých nehod a neštěstí. Dokázal způsobit bouři, přilákat lidi k vodě s cílem utopit je a zmocnit se jejich duší (uchovával je pak v zavřeném hrníčku), kazil úrodu kolem vody a podobně. V české tradici má vodník podobu menšího, pestře oblečeného chlapíka, kterému kape voda ze šosu. Má vyboulené oči, blánu mezi prsty a tak trochu huhlá. Rozprostíráním pentliček údajně vábí dívky k vodě, jindy se mění v koně a láká pastýře ke svezení.
Lidé si v minulosti obstarávali různé ochranné prostředky, aby neupadli do vodníkovy moci a nebyli od něj utopeni. Jako ochrana před ním měly prý fungovat také byliny jako černobýl, turan, kapradí nebo devětsil.
Vodník se z lidových představ dostal nejen do pohádek, ale i do lidových písní, do dětských říkadel, rozpočítadel nebo her. Malé děti i dnes dost možná znají rozpočítávadlo (používané i jako hra) „Hastrmane, tatrmane, dej nám kůži na buben – my budeme bubnovati, až polezeš z vody ven!“
Lidové pověry spojené s vodníkem
„Děti, nelezte do hloubky, padnete hastrmanovi do sítí!" Říkalo se dříve dětem a děti, než vkročily do vody, měly se třikrát pokřižovat a zároveň na vodě tři kříže udělat, aby nad nimi neměl vodník moc. Nebo jiná velmi stará lidová pověra: „Kdo spatří hastrmana, ať má přichystané barevné tkanice a hodí je do vody. Vodník dychtiv věděti, co do rybníka vhozeno bylo, vskočí tam, zaplete si nohy tkanicemi a nemůže ven; zatím jest možno utéci.“
Pozor na vodníka!
Vodník má samozřejmě největší sílu ve vodě. Na suchu je prý tak slabý, že ho přepere 9 much. Naši předci věřili i tomu, že se na sv. Prokopa není radno se koupat – byl to svátek vodníka, který v tento den hleděl někoho utopit. Vodníka prý mohl zneškodnit odvážný člověk, když mu odstřihl jeho mokrý šos, omotal růžencem a zakopal v posvěcené zemi nebo na rozcestí…
Lidová představa o původu vodníka popsaná ve sborníku Český lid z roku 1892:
„Bůh potrestal pyšné anděly a svrhl je s nebe. Ti letěli jako déšť dolů; kteří padli do vody, proměnili se ve vodníky. Poněvadž pak tito svržení andělé jako zlí duchové nepřestávali pozemšťany škádlit, týrat a v záhubu uvádět, ustanovil Pán Bůh duchy i dobré, aby tito člověka chránili.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka