Vrchol hory Ostrý byl veřejnosti zapovězen déle než 40 let
Člověk za celou dobu své existence ovlivnil absolutní většinu přírody na celém světě. Bohužel většina zásahů není pro přírodu přínosem. Šumava pochopitelně není výjimkou, ale díky vzniku národního parku se zhruba na třetině jeho území nezasahuje a na některá místa mohou návštěvníci pouze po značených turistických stezkách.
Nezasahuje se ani na některých částech Chráněné krajinné oblasti Šumava, třeba na území Královského hvozdu, kam mohou návštěvníci vstupovat také pouze po značených turistických stezkách. Takovým způsobem mohou třeba vystoupat na vrchol hory Ostrý.
Vrchol hory Ostrý přitom byl široké veřejnosti zapovězen déle než 40 let. Jako hraniční hora v sousedství se západním Německem byla mezi lety 1948 až 1990 nepřístupná, jako součást ostře sledovaného hraničního pásma. A tak si tu příroda dělala doslova co chtěla a skalnaté vrcholky Velkého Ostrého bez problémů porůstaly nejrůznějšími mechy a lišejníky.
„Ta velká skála, kde je kříž a kde je hospoda, byla ke státní hranici sešlapaná, holá. Ale menší skály, které jsou jižněji od hlavního hřbetu, byly normálně porostlé sítinou trojklannou, mechy a borůvkami. To byl samostatný, specifický ekosystém horní hranice lesa. A tento ekosystém zmizel jako mávnutím kouzelného proutku v průběhu dubna, května 1990, protože na vrcholu Ostrého byly tisíce lidí. Pochopitelně se tam ani nevešli a tak se chodilo všude. Jako ochranáři jsme tam proto v roce 1990 stavěli první ohrazený chodník, ze kterého je dnes turistická pěšina. Opravdu jsme tam dělali plot, abychom omezili vstup lidí na další citlivé horské ekosystémy, které tam byly a které se zachovaly spíše fragmentálně. To, že tam dnes vidíme dvě holé skály, to před 35 lety nebylo," vzpomíná ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený.
Tehdy se tedy ochranáři snažili zachránit alespoň zbytky vrcholu Ostrého, které nebyly tak zásadně ovlivněny nadměrným turistickým ruchem. Už na samém začátku 90. let se tedy stanovila jasná pravidla určující pohyb turistů po Královském hvozdu a také pravidla pro to, kde se zasahovat bude a kde ne.
„Zrovna třeba vrchol Ostrého má takovou výseč v té přírodní památce, kde by se měly dělat jenom nahodilé těžby, mělo by tam veškeré dřevo zůstávat. Je to pochopitelně komunikace o tom, co dokáže domluvit ten ochranář s lesníkem a dnes je to také v té roli, kolik je za to ochoten stát zaplatit v újmách. Podobně je to v okolí Bílé strže, ale byly tam na Zadních chalupách zarostlé louky, které byly rovnou bez zásahu už v roce 1992," dodává Pavel Hubený.
Správcem Královského hvozdu je společnost Lesy České republiky – Lesní správa Železná Ruda, se kterou se Správa Národního parku Šumava na všech případných zásazích ve zdejších lesích domlouvá. A je nutné říci, že komunikace mezi ochranáři a lesníky je na velmi dobré úrovni.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
