Vycházka po centru města není vůbec k zahození. Důležité je dobře se dívat
Vycházky nemusejí nutně směřovat jen do přírody. Taková pěkná vycházka se dá podniknout i ve městě, dokonce v jeho centru. Můžete tady obdivovat třeba architekturu staveb a spojovat si případné historické znalosti s konkrétními místy.
Možná tudy chodíte či jezdíte dnes a denně, a tahle trasa vám ničím zajímavá nepřijde. Opak je pravdou. Řeč je o úseku Klatovské ulice, nebo chcete-li třídy, mezi známým plzeňským pomníkem Díky, Ameriko! z roku 1995 a sady Pětatřicátníků. „Pomník zde stojí jako takové zadostiučinění, že Plzeň osvobodili Američané, i když od roku 1948 se tady připomínala spíše Rudá armáda. Tohle je vyřešení té nespravedlnosti z historie,“ řekl v úvodu předseda spolku Zestínu Lukáš Houška.
Pomník nebo Práce?
Plzeňané si často dávají sraz nebo rande takzvaně „u pomníku“. Když jeden z nich ale přijde „k Práci“, neudělá chybu. V tomto případě jsou totiž zažité oba názvy: „Západním směrem od pomníku se přes silnici nachází žlutý dům, kde byla dříve redakce deníku Práce, a byl tam i velký nápis s názvem redakce,“ vysvětlil Houška.
Hned druhý dům od Americké ulice po pravé straně ulice Klatovské ve směru do centra je zajímavý svou možná na první pohled poněkud nenápadnou pasáží: „Praha je plná pasáží, ale Plzeň jich má velmi málo a tohle je jedna z nich. Když pasáží projdeme, tak prostor, ve kterém se nacházíme, je na první pohled industriální. Je tady všude asfalt a vidíme zde domy bez výzdoby fasád. Je to proto, že stojíme na nádvoří bývalé továrny klempířství a elektrotechniky J. K. Rudolf. Tato firma se podílela kupříkladu na konstrukci prvního československého letadla,“ sdělil předseda spolku.
Pokud nebudeme pokračovat tímto prostorem směrem dolů, kde bychom se následně ocitli ve Smetanových sadech, ale vrátíme se zpět pasáží na rušnou Klatovskou ulici, otevře se nám pohled na další zajímavé stavby. Takovou stavbou je například také evangelický kostel z 60. let 19. století: „Jedná se o první nekatolický kostel v Plzni,“ dodal Lukáš Houška, který pokračoval:
„Při procházce po Klatovské třídě je nejdůležitější dívat se nahoru, nad římsu prvního patra, protože tam se začínají odehrávat příběhy různých výzdob domů, a je to neuvěřitelná podívaná. Je na co se dívat skoro na každém domě."
Divadlo, svatostánky i názvy míst spojené s historií
Samozřejmě nelze minout Divadlo J. K. Tyla, což je krásná plzeňská stavba z počátku 20. století, a také synagogu, která je vůbec největší synagogou v České republice. A ani v evropském a světovém měřítku na tom není nikterak zle. Z jejích dvou věží je navíc krásný výhled do okolí.
Při dalším klesání z kopce od pomníku Díky, Ameriko! dojdeme na sady Pětatřicátníků, kterým vévodí budova Fakulty právnické. A proč tyto sady byly takto vůbec pojmenovány? „Stávala tady totiž kasárna 35. pěšího pluku. Dříve se tady nacházel barokní bastion, pevnůstka chránící město, a na jeho místě byla poté v první polovině 19. století postavena kasárna. Ta byla poté kvůli rozšiřování silnice v 60. letech 20. století odstřelena a místo nich se zde nyní nachází parkoviště, tedy prázdné místo, ale název zůstal dodnes,“ popsal Houška.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
