Vyhlašování přírodních rezervací před rokem 1989 nebylo jednoduché

8. květen 2023

CHKO Šumava byla vyhlášena v roce 1963. Tedy přesně 60 lety se začala psát nová doba ochrany přírody na Šumavě. V rámci chráněné krajinné oblasti jsou vyhlášeny různě velké přírodní rezervace. Jak probíhalo jejich vyhlašování před rokem 1989?

První rezervace už byly vyhlašovány dávno před vznikem Chráněné krajinné oblasti Šumava ve třicátých letech. Tehdy vznikly rezervace Černé a Čertovo jezero, Trojmezná nebo Wajtfellerské slatě. Ovšem po roce 1948 už to nebylo tak jednoduché a to až do roku 1975.

„Vlastně až do roku 1975 to bylo naprosto nemožné a nikdo se o vyhlašování moc nestaral. CHKO měla docela volný režim, byla to spíše deklarace, že to území je pěkné. Ale správci toho majetku se k tomu nějak zvlášť jinak nechovali. Až v roce 1975 vznikly nové výnosy o CHKO a vlastně ty začaly zvyšovat ochranu přírody a taky se začaly prosazovat snahy o vyhlášení nových rezervací. Třeba Modravské slatě od těch 70. let sušická správa CHKO pořád navrhovala. Rezervaci měla vytýčenou, byla zralá k vyhlášení a nakonec byla vyhlášena na konci prosince 1989, když už bylo jasné, že s tím komunisti nic neudělají," popisuje Pavel Hubený, ředitel Národního parku Šumava.

Úspěšnější bylo vyhlášení přírodní rezervace Povydří, která byla vyhlášena ještě v roce 1987. Ale i to Povydří bylo vyhlášeno především ve stylu chráníme scenérii, úplně ne ekosystém. Změnu chtěl přinést právě Pavel Hubený s Františkem Krejčím.

"Když jsme se sešli s Frantou Krejčím na začátku roku 1989 na sušické zprávě CHKO, chtěli jsme k tomu přistoupit revolučně. Navrhli jsme systém propojených rezervací, které by zajišťovaly ochranu všech hlavních fenoménů jako příhraniční hřbet a údolní pasáže Povydří, Vydra, Křemelná a bažiny a mokřady s tím spojené. Stavěli jsme to na principu ekologické stability. Povodí mají nějaká jádra a tam to má smysl chránit na velké ploše. Strašně jsme narazili, protože ochranáři tehdy byly spíš botanici nebo čistě lesníci nebo čistě živočicháři a jim se zdálo to, že chceme chránit třeba jednotlivá rašeliniště nebo řetězce rašeliniště, jako naprostý nesmysl. Říkali, že to je inflace ochrany přírody. Vyberte si to nejlepší rašeliniště, na to se zaměřte, to chraňte a zbytek nechte, to nemá smysl chránit. Takový byl tehdy přístup - vybrat to nejlepší a s tím ostatním nikoho neprudit," vypráví Pavel Hubený.

V podstatě stejný způsob ochrany přírody se pak aplikoval v národním parku při zonaci v roce 1995. Dneska už víme, že přesně taková fragmentace chráněných území na malé kousky nemá vůbec smysl a nedá se pořádně chránit.

autor: Jan Dvořák | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio