„Vyžeňte kravičky, pastejř jde!“ - zapomenutá krása pastýřského vytrubování znovu ožije

Každá obec mívala obecní pastoušku, ve které bydlel obecní pastýř („slouha“). Byl vydatným pomocníkem hospodářů a na „drahách“ (obecních pastvinách) pravidelně a svědomitě pásával dobytek. Sedláci si ho najímali a uzavírali s ním písemnou smlouvu („kontracht“). Výplatu přitom pastýř dostával převážně v obilí, čemuž se říkalo „sejpka“ nebo také „býčí svatba“. „Sejpka“ se konala většinou na sv. Martina (někde i na sv. Jiří) a byla pokaždé zakončená velkou slavností.

Pastýři v minulosti při vyhánění a pasení skotu hrávali na kravské nebo a volské rohy, později i na různé druhy pastýřských trub vyráběných ze dřeva. Ve sbírkách Národopisného muzea Plzeňska se mimo jiné dochovala krásná přes metr a půl dlouhá dřevěná pastýřská trouba z konce 19. století. Víme, že ji zhotovil Josef Novák, obecní pastýř v Bušovicích kolem roku 1908.

První vyhánění na 1. máje

Obecní pastýř každé ráno po podojení „sháněl“ dobytek. Vyšel z pastoušky s dlouhým pastýřským bičem, kterému se říkalo „karabáč“. Míval také cvičeného psa, který mu byl velkým pomocníkem. Bičem musel zapráskat na několika stranách kolem pastoušky, aby bylo jeho práskání po celé vsi dobře slyšet. Někde po práskání ještě troubil na pastýřskou troubu, což bylo znamení pro hospodáře, že mají pouštět dobytek. První vyhánění dobytka na pastvu probíhalo obvykle na 1. máje.

Chcete se na vlastní oči i uši přesvědčit, jak pastýřská trouba vypadá a zní? Nenechte si ujít speciální „Večerní muzikantské dostaveníčko“ v rámci letošního 21. Mezinárodního folklorního festivalu CIOFF PLZEŇ 2017. Proběhne v sobotu 10. 6. od 19:00 hod na scéně u Branky v Plzni a mimo jiné se bude předvádět i téměř zapomenutá hra na pastýřskou troubu.

Pastýř byl v obci osobou velmi důležitou. Kromě své hlavní povinnosti dovedl jako „zvěrolékař“ pomáhat dobytku a někdy uměl v nemoci ulevit i lidem – i když způsob léčby býval prapodivný a kromě léčivých bylin (které si sám pilně sbíral) nechyběly ani pověry, zaříkávání a „kouzla“. Než pastýř poprvé vyhnal dobytek na pastvu, chodíval dům od domu, všechen dobytek prohlédl a otupil mu rohy, aby se při vyhánění předešlo neštěstí.

Dva slouhové, sviňák a ovčáci k tomu

Pokud byla obec větší, mívala klidně i 3-4 pastýře. Jeden pásl krávy na nejbližších pastvinách, druhý na vzdálenější pastviny vyháněl jalovice. Dalším byl tzv. „sviňák“ pro vepřový dobytek a k tomu ještě ovčák, který někde míval i ovčáckého pacholka. A ještě něco: nejen při vyhánění dobytka se rozléhal zvuk pastýřských trub. Pastýři je používali i na Štědrý večer, kdy se štědrovečerním vytrubováním obcházeli obcí.

Literatura k tématu:
Blažej Bušek: Historický přehled XIX. století v naší vesnici za starodávna (rukopis, zápisky z 20. let 20. století)
Josef Svejkovský: Pastýřské vytrubování na Podbrdsku, EÚ AV ČR Praha 2007.