Vzpomínky na tátu – „lovce ponorek“
75 let od konce 2. světové války přináší mnohá zamyšlení a vzpomínání, a to jak bolestná, tak radostná. U příležitosti tohoto výročí si zavzpomínala také paní Iveta Irvingová z Plzeňska. A na koho jiného, než na svého otce Jana Romana Irvinga, československého letce a pilota 311. bombardovací perutě RAF.
„Dovolte mi pronést tuto zdravici, jako dceři jednoho z těch, jimž plný význam slov jako vlast, čest, smysl pro povinnost i spravedlnost nebyly cizí, a s mnoha dalšími se po okupaci našich zemí německými vojsky v roce 1939 s tímto přesvědčením vydávali na nejistou, mnohdy velmi dramatickou cestu s ještě nejistější vyhlídkou na návrat,“ započala své vzpomínání Iveta Irvingová.
Jan Roman Irving se ještě jako dítě přestěhoval i s rodiči do obce Úherce v okrese Plzeň-sever. Po skončení povinné školní docházky se vyučil strojním zámečníkem v plzeňských Škodových závodech a následně vystudoval strojní průmyslovou školu. Postupem času našel zalíbení v létání, a to, když docházel do aeroklubu v Plzni na Borech.
Jeden z nejvýkonnějších
„Svým výsledkem s celkovým počtem vykonaných operačních letů a hodin nad územím nepřítele, v nejhlubším srdci Třetí říše i nad vodami Atlantiku a posléze Karibiku při stíhání ponorek v Mexickém zálivu, v celosvětové statistice všech těchto hochů v modrém se zařadil mezi ty nejvýkonnější,“ uvádí po právu hrdě jeho dcera.
Iveta Irvingová ale nevzpomíná pouze na svého otce. Vzpomněla i na všechny ostatní, kteří během 2. světové války nasazovali a mnohdy i položili své životy. A ani těm, kdo přežili, nebyl osud v rámci tehdejšího režimu po roce 1948 nijak nakloněn.
Koronavirová pandemie sice znemožnila uctít památku všech těchto hrdinů 2. světové války ve smyslu veřejné sféry a patřičných oslav, které by si všichni bezesporu zasloužili, nicméně paní Iveta Irvingová doufá, že na tyto letce, vojáky i civilní oběti války si lidé v uplynulých týdnech vzpomněli i ve sféře soukromé. A možná, že i o to upřímněji a srdečněji.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
