Z historie pošty a poštovních domů
Počátky pravidelné dopravy poštovních zásilek ve střední Evropě jsou spojené s rodem Thurn Taxisů. První stálá trasa z Rakouska do Itálie byla zřízena z příkazu císaře Fridricha III. už v polovině 15. století. Tento rod si podržel dědičný titul říšského generálního poštmistra až do roku 1867.
Přímo v habsburských zemích se v poštovnictví v 17. století prosadil jiný šlechtický rod - svobodných pánů Paarů. A bylo to velmi výnosné podnikání. V průběhu 1. poloviny 18. století postupně převzal poštovní provoz stát a Paarům zůstal jen čestný titul a výsada bezplatné dopravy jejich zásilek. První poštovní schránky vznikly v roce 1817 – jednalo se o dřevěné bedny s pruhy v barvách rakouského mocnářství (žlutá a černá).
První poštovní spojení z Prahy do Plzně
Do Plzně jezdila pošta z Prahy už v 16. století. Na konci 18. století bylo v Čechách a na Moravě 94 poštovních stanic a 65 listovní sběren a tato síť se dále zahušťovala. Stát měl sice monopol na poštovní přepravu, ale částečně ho narušovali například formani a soukromé poselské služby.
Pošta totiž v minulosti nesloužila jen k dopravě dopisů a dalších zásilek, ale také k osobní přepravě. Tady v průběhu 19. století narůstala soukromá konkurence. Ve 30. letech 19. století například z Plzně jezdily poštovní dostavníky do Prahy, Českých Budějovic, Waldmünchen a Chebu. Vedle toho ale ještě osobní dopravu zajišťovaly třeba dostavníky podnikatele Johanna Hahnenkama, které jezdily do Prahy, přes Klatovy do Budějovic, do Mariánských Lázní a do Horšovského Týna.
Rozvoj železnice
Osobním dostavníkům učinil konec rozvoj železnice, který ovšem naopak usnadnil doručování poštovních zásilek. V průběhu druhé poloviny 19. století se tak monopol státu prosazoval stále výrazněji a zároveň houstla síť poštovních úřadů, které nakonec byly téměř v každé větší obci.
Velké poštovní domy kypící životem
Dokud ještě jezdily po silnicích poštovní dostavníky a vozili kromě dopisů i pasažéry, bývaly poštovní úřady docela velké domy kypící životem. Dostavníky potřebovaly čerstvé koně na přepřažení, cestující se potřebovali najíst a občerstvit, cestující na delší vzdálenosti potřebovali i přespat. Poštovní stanice tak fungovaly do značné míry i jako hostince disponující velkými stájemi. Díky tomu mohly poskytovat služby i dalším lidem na cestách, včetně významných osob, zajímavé byly i pro pochodující armády.
Plzeňský poštovní úřad
Poštovní úřady v této podobě byly docela lukrativním způsobem podnikání. Mohly být v nájmu, ale řada poštmistrů je měla v držení – a to dokonce dědičném. Také plzeňský poštovní úřad patřil k těm drženým dědičně. Teprve když v roce 1869 Jan Maschauer (lékař a plzeňský purkmistr, který Plzeňský poštovní úřad zdědil po svém otci) zbankrotoval, převzal plzeňskou poštu stát.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
