Záchranná stanice živočichů v Klášterci přijme ročně až 100 pacientů

11. prosinec 2022

Správa Národního parku Šumava provozuje vedle známých návštěvnických center, ve kterých chová vlky, jeleny nebo sovy, také záchrannou stanici živočichů. V Klášterci nedaleko Vimperku ročně přijmou 80 až 100 zraněných zvířat, z nichž zhruba polovinu se jim podaří vyléčit a pak úspěšně vypustit do přírody.

Nejčastějšími pacienty jsou ptáci. Především dravci, od těch nejmenších, jako jsou poštolky až po ty největší, třeba orla mořského. Často se tu ošetřovatelé starají i o zraněné sovy a to včetně těch nejvzácnějších, jako jsou puštíci bělaví. Starost si mezi desítkami zvířat ročně zaslouží i savci, nejčastěji veverky nebo třeba ježci.

„Máme asi padesátiprocentní úspěšnost toho, co se nám podaří vrátit do přírody, ale nemáme tu zpětnou vazbu. Samozřejmě ti ptáci ani savci se k nám nevrátí, aby nahlásili – tak to zvládám – takže to je trošku složitější. Ptáky kroužkujeme, pomáhá nám náš správový ornitolog, se kterým konzultujeme, kam je dobré třeba ptáky potom vypustit. Když se jedná o mláďata, tak je naučíme lovit, sbírat si potravu. U savců je to horší. Někdy jsme je dali na jinou záchrannou stanici, kde měli více mláďat a tak nehrozí, že se mládě zafixuje na jednoho ošetřovatele, ale uvědomí si, dejme tomu třeba ta veverka, že jsou tu ostatní veverky a začne se chovat stejně, jako ostatní mláďata," vysvětluje ošetřovatelka Kristýna Falková.

Záchranná stanice Správy Národního parku Šumava v Klášterci, která disponuje především rozletovými voliérami, úzce spolupracuje s kolegy ze záchranné stanice Pinky, kde mají zase rozběhové voliéry, které jsou vhodné právě pro menší savce. Bohužel se do Klášterce každoročně dostávají zvířata, která ani pomoc nepotřebovala. Lidé, kteří naleznou třeba mláďata ptáků, nebo savců chtějí za každou cenu pomoci, přitom je to pomoc nevyžádaná, zbytečná. Proto je dobré se v situaci, kdy v přírodě nalezneme nějaké osamělé mládě, řídit následujícími radami.

„Když mám opeřeného ptáčka, i když ještě úplně dobře nelétá, tak je dobré zavolat na záchrannou stanici, zeptat se, případně poslat fotku. My, když si nejsme jistí, tak tam dojedeme, zkoukneme to, ale ve většině případů se tam ptáčátko nechá, protože rodiče se o něj starají, ale nejsou tak blízko a mají na starost ještě ostatní sourozence, takže tam nelétají co pět minut. To právě může být zavádějící, že ten ptáček je opuštěný. U ježečků zase záleží, v jaké jsou na podzim kondici. Nemusíme sbírat každého ježka, kterého najdeme, můžeme mu třeba tu zahradu jen trochu upravit, dát mu tam hromadu listí, nějakou boudičku, třeba ho dokrmovat kočičími granulemi. Až když vidíme, že je zraněný, nebo hodně malinký, tak informovat záchrannou stanici a třeba ho dovézt," Kristýna Falková.

Bohužel některá zvířata, která se do záchranné stanice dostanou, jsou v tak špatném zdravotním stavu, že už jim není pomoci. Jiná se sice podaří vyléčit, ale mají trvalé následky, kvůli kterým nemohou třeba létat a tak zůstávají na dožití v záchranné stanici. Pořád je tu ale okolo čtyř stovek zvířat, která se za deset let podařilo vyléčit a následně opět vypustit do volné přírody.

autor: Jan Dvořák | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio