Ženy jsou lepší stopařky. Jsou pečlivější a pozornější

Stopování zvířat je pro zoology Národního parku Šumava takovým denním chlebem v rámci monitoringu. Stopují se mnohé druhy zvířat, ale především ty ohrožené, jako jsou například rysi nebo vlci. Na první pohled může stopování vypadat jako dobrodružství, ale stejně jako každá práce má svá pro a proti.

„Dobrodružství to je první hodinu. Když jdete po té stopě nějaký kilometr, tak už jste potom unavení. Je to prostě řemeslo, jako každé jiné. Nebudu říkat, že je to práce, jako každá jiná, určitě jsou práce, které jsou monotónnější, ale že by to bylo dobrodružství od začátku do konce… Je to opravdu práce," říká zoolog Vladimír Dvořák.

Stopování zvěře přitom není jen doménou mužů. Jak v historii, tak dnes je mezi odborníky spousta žen, které v rámci své práce vyrážejí do terénu a stopují zvěř. Výjimkou není ani Šumava a pracovnice Správy Národního parku Šumava. A Vladimír Dvořák přiznává, že na stopování jsou lepší právě ženy.

„Stopařství je řemeslo. Jako spousta jiných činností se dá naučit. To, že bychom to měli my, jako páni tvorstva, vrozené, o tom celkem pochybuji. Spíš si myslím, že je to řemeslo, které se naučíte stejně, jako zdít zeď. Pak jsou ale určité dispozice a tam už to trochu rozdíl je. Dámy jsou pečlivější, pozornější, všímavější – každý pán asi ví, o čem mluvím, že si na vás vaše paní všimne naprosto všeho. Tohle funguje v terénu také. Dámy jsou daleko pozornější, pečlivější a mají jednu obrovskou výhodu oproti nám, že z několika stop neudělají příběh, neudělají naprosto jasnou hypotézu, co se vlastně stalo. Sledují, zaznamenávají, zapisují a okamžitě nehodnotí. To je velký bonus."

Stopování je činnost, kterou si může vyzkoušet úplně každý, nehledě na pohlaví a věk. Je třeba se jen naučit pro začátek alespoň pár základních stop zvířat a teď v zimě vyrazit do terénu.