Zločiny staré Plzně a okolí

Travička Barbora vraždila na jižním Plzeňsku

Manželé Pechovi, kteří žili v Čižicích v domě čp. 4 měli krom dcery Anny také 2 syny – staršího Františka a mladšího Josefa. Pro staršího syna vybrali za nevěstu selskou dívku Barboru z Libákovic, která se zprvu zdála být velice dobrou partií. František měl po sňatku s ní převzít statek rodičů. Věci se ale měly docela jinak.

Dnes úsměvný popis pachatelů

„František byl sice pracovitý a manuálně zručný, ale byl poněkud mdlého rozumu. Naopak o jeho manželce se povídá, že nebyla vůbec ženou do hospodářství. Mnohem více než statek jí zajímaly tancovačky a muzika, kam se chodila ráda bavit,“ řekl na úvod památkář přeštického městského úřadu Jiří Sankot. Barbora se zde družila s muži mladšími, než byl její manžel. Všímali si toho všichni, jen František vše přehlížel. Rodiče se tedy rozhodli přenechat statek raději mladšímu synovi Josefovi.

Františkovi postavili rodiče nedaleko nový domek s novým čp. 35, kam se přestěhoval společně s Barborou. František začal pracovat v nedalekém kamenolomu ve Štěnovicích. Barbora těžce nesla, že rodný statek zdědil Josef.

O 11 let mladší milenec

„Jednoho krásného dne k nim začal docházet mladý syn sousedů Kondrových, kteří vlastnili statek čp. 11. Sousedé z Čižic si nemohli nevšimnout častých návštěv, které Bartoloměj Kondr vysvětloval tak, že navštěvuje Pecha a pomáhá mu při práci,“ pokračoval Sankot. Časem ale všem kolem krom Františka došlo, že důvodem častých návštěv jedenadvacetiletého syna šenkýře nebyl Pech, ale jeho dvaatřicetiletá manželka.

Poté, co si manželé Pechovi připomněli 15. výročí svatby, se František těžce roznemohl. „Bylo to velice zvláštní, jelikož to byl chlap jako hora, který nikdy nezastonal. Najednou začal mít vleklé potíže a lidé si nedokázali vysvětlit, čím to je,“ popisoval události památkář. Počátkem května roku 1880 František nakonec zemřel. Farář jako příčinu smrti uvedl zápal plic.

Na pohřbu muže vypadala Barbora smutně, dokonce plakala. Ze smrti manžela však měla záhy neskrývanou radost.  Jen několik dní po pohřbu se začala vodit po vsi s Bartolomějem Kondrem a zvala sousedy na svou novou veselku.

Po vsi se začaly šířit pomluvy, které nebyly daleko od pravdy. „Barbora si za pomoci Bartoloměje nechala již před časem přinést domů arzenik. Utrejch nenápadně přidávala svému muži postupně do jídla, z čehož mu bylo špatně, ale neznamenalo to, že by měl kvůli tomu zemřít. Teprve když se v dubnu roku 1880 nastydl při práci v kamenolomu, usoudila Barbora Pechová, že je to ten pravý okamžik, kdy by mu mohla podat trochu vyšší dávku utrejchu, aby mohla případné úmrtí svést na nachlazení. A to se jí v podstatě povedlo,“ líčil Jiří Sankot.

Na podzim roku 1880 proběhl v Plzni ostře sledovaný soudní proces. Uhádnete, jak byli dotyční pachatelé potrestáni? Poměrně šokující verdikt se dozvíte při poslechu přiložené reportáže.

Spustit audio

Nejnovější zprávy

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová