Znáte kdysi velmi vážené řemeslo sladovnické?

11. únor 2020

Patřili k nejváženějším z řemesel. Na jejich zkušenosti a umu byla od pradávna založená výroba a kvalita piva. Řeč je o sladovnících, kteří si své znalosti týkající se péče o slad, předávali z generaci na generaci. Celou řadu náčiní a artefaktů spojených s jejich prací si můžete prohlédnout v Pivovarském muzeu v Plzni, které letos slaví 60. výročí svého založení.

Základní surovinou pro výrobu piva je slad. Připravuje se nejčastěji z ječmene, případně z pšenice. Těmi, kdo z ječmene dokázali připravit slad pro výrobu piva, byli právě sladovníci. Ječmen namáčeli, nechali vyklíčit a sušili, aby ho následně mlynáři mohli na varně namlít a pivo se mohlo vařit. „Sladovník je tedy ten, kdo dělá z ječmene slad. Zatímco sládek už má vytříbený jazýček a kontroluje, že pivo je správně uvařené, že má správnou hořkost, pěnu, barvu a říz“, vysvětluje rozdíl mezi prací sladovníků a sládků Petr Tůma, vedoucí úseku historických řemesel Plzeňského Prazdroje.

Hvozd, náduvník a valach

V Pivovarském muzeu v Plzni dodnes můžete práci plzeňských sladovníků obdivovat. Srdcem Pivovarského muzea je stará sladovna, která je doslova unikátní – vznikla ještě ve středověku a používala se až do roku 1867. Tedy se v ní sladoval slad ještě pro Měšťanský pivovar v Plzni. „V expozici navíc můžete vidět přímo náduvník, což je kamenné koryto, kde se slad máčel, potom jsou tam různé ukázky sladovnických předmětů – např. středověké ferule sladovnického cechu nebo sladovnický kroj. Krásným prostorem je také tzv. hvozd, kde se slad sušil i s jednoduchým topným zařízením zvaným valach. Stěny navíc zdobí sladovnické nářadí – různé lopaty, limpy a podobně“, vypočítává archivářka Jana Domanická z Pivovarského muzea.

Sladovnický kroj – slavnostní uniforma sladovníků

Pivovarské muzeum v Plzni se může také pochlubit tím, že má patrně nejbohatší sbírku velmi málo poznaných sladovnických krojů, resp. slavnostních uniforem této profese. Dochovaly se nejen 3 typy sladovnických krojů (pražský kroj z konce 19. století, plzeňská varianta kroje z 20. let z 20. století a z 30. let 20. století), ale ve sbírkách archivu společnosti Plzeňský Prazdroj i fotografie, kde jsou sladovníci v daných krojích zachyceni při slavnostních příležitostech.

Sladovnická latina

Zajímavá je také sladovnická „latina“ – mluva, kterou sladovníci běžně používali k označování procesů při dělání sladu. Objevují se mezi nimi výrazy jako např. „pukavka“, „mladík“ nebo „stařík“ označující různé fáze naklíčení sladu. I sladovnické příručky obsahují hezká vyjádření - např. „normální mladík voní příjemně po okurkách“ – tedy popis toho, jak by mělo v rané fázi správně vonět naklíčené zrno. O tom, že sladovníci bývali velmi váženými řemeslníky, svědčí další ze zápisů ze sladovnické příručky, který cituje archivářka Jana Domanická: „Vidrování hromady je nejpřednější práce sladovníka, které se lze naučit toliko pilným cvičením. Proto je dobrý sladovník všude vážen a může být právem na své umění hrd.“

autor: Michaela Vondráčková | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...