Znáte lidové pověry spojené s pečením chleba?

V mnoha domácnostech se v posledních dnech oprašují staré recepty nebo se naopak nově vyhledávají návody na to, jak nejlépe upéct domácí chléb – ať už kváskový nebo jakýkoliv jiný. V minulosti u našich předků bývalo pečení chleba důležitou součástí života, chléb byl nejen základní složkou potravy, ale i symbolem úrody, pohostinnosti, zdraví a domova.

Dobré kynutí je základ

Pečení chleba se v domácnostech odehrávalo vždy v určitých intervalech (většinou po 2 – 3 týdnech) v předem dané dny. Někde věřili, že pátek je nešťastný den, a tak se v pátek chléb nepekl. Při přípravě chleba žena musela mít vždy čistou zástěr a čistý šátek a nesměla mluvit. Během kynutí bylo doporučováno, aby ona sama anebo děti vyskakovaly – to proto, aby chleba dobře vykynul. Při kynutí se nesmělo příliš šramotit ani křičet.

„Bože požehnej, aby bylo a nikdy neubylo…“

Než hospodyně vsadila chléb do pece, nikdy jej nezapomněla pokřižovat. A také se snažila ze všech sil, aby se dílo povedlo – sražený nebo pečením roztržený chléb totiž v lidové víře znamenal nezdar, nemoc nebo dokonce smrt v rodině. Čerstvý chléb se nakropil a jedl většinou až druhý nebo třetí den. Jíst ho dříve bylo pokládáno za nezdravé a neúsporné – věřilo se, že pak by stále chyběl. Chléb se také nesměl položit spodní kůrkou navrch, protože by to přivolalo neštěstí do domu. V některých rodinách dbali i na to, aby chléb byl nakrojenou částí vždy odvrácen od dveří, aby neubýval. Před nakrojením se také žehnal třemi křížky a slovy „Bože, požehnej, aby bylo a nikdy neubylo.“

Chléb se u našich předků těšil velké úctě. Lidé si ho vážili a šetřili jím, děti nesměly drobit a ani kousek chleba odhodit. O chléb vždy musely poprosit a pokud náhodou chléb spadl na zem, musel se hned sebrat a políbit. Chléb se vždy krájel do roviny, aby byl doma pořádek. Pokud přišel do domu host, měl si sám ukrojit krajíc přes celý pecen, aby se urodilo „kolem dokola.“

Chléb v lidových rčeních

Chléb se také stal součástí mnoha lidových rčení a přísloví: „Všude je chleba o dvou kůrkách“, „Čí chleba jíš, toho píseň zpívej“, „Kdo se nesrovná s chlebem, nesrovná se s lidmi“ a podobně.