Znáte plaský kroj?

22. únor 2016
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Plaský kroj ze stálé expozice Národopisného muzea Plzeňska – instalace stylizovaná do 40. let 19. století., s karmazínově vyšitými součástmi.

Městečko Plasy leží asi 24 kilometrů na sever od Plzně. Z národopisného hlediska se nevelký region Plasko dělí na 3 oblasti: Manětínsko na západě, Chříčsko na východě a samotné Plasko ve středu území. Celá oblast je známá dlouhou a osobitou vyšívačskou tradicí, která se projevila především na lidovém kroji. Víme ještě dnes, jak plaský kroj vypadal?

Odborníci u ženského plaského kroje hovoří o dvou, někteří dokonce o třech vývojových etapách. První a nejstarší představuje starý kroj s měkkým čepcem a vínkem, s barevnou – převážně žlutou výšivkou (s karmazínovou a zelenou příměsí). Druhou etapu vyplňuje kroj s karmazínově vyšitými součástmi a „křídly“ na bílém čepečku. Nejmladším typem je pak kroj s květovanou sukní a bíle vyšitými součástmi. Kolem poloviny 19. století získal plaský kroj „bílý styl“ – staré šerky se vyměnily za brokát a červené punčochy za bílé. Po polovině 19. století se i na Plasku začaly odkládat jednotlivé krojové součásti typické pro lidový oděv a na jejich místo přicházely prvky z městské módy.

Na hlavu čepeček s oušky nebo „kliky“ s „kukardičkou“?

Nejvzácnějším a nejstarším dokladem plaského vyšívání jsou černé pentle, které se uvazovaly spolu s korálky jako ozdoba na cop. Podle plzeňského národopisce Ladislava Lábka tato černá pentle byla předchůdcem vínku. V 18. a na počátku 19. století nosily ženy i dívky na Plasku na hlavách tzv. „čepečky s oušky“, kolem 40. let se pak i zde vyskytovaly bílé, silně škrobené čepečky s uzlíčkovou nebo mřížkovou výšivkou. Vzadu k nim byly přichycené „kliky“ („klice“, „křídla“), které se skládaly podobně jako na Plzeňsku. Jejich rozpětí bylo výrazně menší. Středu „klik“ vévodila výrazná ozdoba z našitých barevných stužek – tvz. „kukardička“. Chloubu každé ženy pak představovala plena z bílého jemného plátna s jedním vyšitým rohem, kterou si ženy uvazovaly přes čepec.

Ve svátek i 15 spodniček pod sukni a „fěrtuch“

Nejspodnější součástí ženského kroje na Plasku bývala košilka s rukávy z bílého plátna. Na košilku se navlékal „živůtek“ vyztužený kosticemi, který měl místo ramínek stuhu. Živůtek později vystřídala šněrovačka s všitým rákosem vyrobená z hedvábí, brokátu nebo damašku a zdobená portami, dracounem nebo penízky. Spodniček se na Plasku nosilo 5-6 (ve svátek i 15), na ně se navlékala sukně dlouhá do poloviny lýtek a sváteční zástěra – tvz. „fěrtuch“ bohatě zdobený karmazínovou výšivkou. Kolem krku si ženy ve svátek uvazovaly na košilku „krajzl“ a v přední části nechyběla ani tzv. „šmizetka“. K plaskému ženskému kroji patřil i sváteční kabátek („kazajka“) a v zimě kožíšek.

A co v minulosti na Plasku oblékali muži? Samozřejmě to byla bílá košile a kalhoty z kůže (barvené žlutou hlinkou a přivazované řemínky zvanými „klofajč“). Svobodní v létě do kostela nosili kazajku nebo delší kamizolu, ženatí kabát zvaný „šosák“. Na hlavě nosili mladíci čepici „vydrovku“, ženatí pak klobouk z tvrdého kastoru.

Plaský kroj si můžete prohlédnout ve stálé expozici Národopisného muzea Plzeňska, poslechnout si také můžete Špalíček lidových písní věnovaný plaskému kroji!

Literatura:

  • L. Lábek: Lidový kroj a výšivky na Plzeňsku. Plzeň 1921.
  • M. Lábková: Plaský kroj, 1920.
  • J. Langhammerová: České lidové kroje. Praha 1994.
  • M. Maderová: Lidové výšivky na Plasku, 1982.
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.