Alena Zemančíková: Železářství

30. duben 2012
Publicistika

Chybí vám přátelské popovídání v obchodech? Vadí vám unavení uspěchaní prodavači, kteří nemají čas vám říci vše, co chcete vědět o zboží? Anebo vám vadí, že vám prodavači ani neumějí poradit? Pak se vám bude zamlouvat dnešní příspěvek Aleny Zemančíkové. Nazvala ho jednoduše: Železářství.

Obchod je komunikační akt. To znamená, že aby mohl být uzavřen, je zapotřebí dvou stran a obě musí být aktivní. Kouzlo a poezii obchodu dělá právě to dorozumění, to, že jsme oslovováni, vybízeni k dialogu, že záleží na obou stranách, aby se obchod zdařil.

Nákup v samoobsluze je v mnohém jednodušší, ale ubírá nám to z každodenního života právě tu komunikaci, kterou pak nahrazujeme konzumací. Nejen konzumací zboží, ale i té komunikace. Jak se konzumuje komunikace? Třeba tak, že se díváme se na televizi a lovíme na internetu a rozmlouváme na facebooku.

Ještě donedávna existovaly obchody, kde se to bez obsluhy neobešlo. Obsluhou nemyslím unavený personál za pokladnou, ale odborné prodavače, kteří své věci rozumějí, poradí, pohovoří,doporučí, objednají. Konečnou přítrž tomuto druhu poctivého obchodu učinila velká nákupní centra, kde si člověk může samoobslužně vybrat potraviny, boty, oblečení, knížky i domácí a řemeslnické potřeby. A pokud pro ženy bylo rozkoší nakupovat oblečení a pro děti hračky, tak muži si svou rozkoš z komunikačního aktu obchodu zažívají v železářství. Jenže s nástupem firem jako Hornbach, Baumax a Obi je ohrožena i tahle železářská skupina. Komunikace v železářství je málomluvná, plná tajemných kódů, vyjádřených čísly - klíče šestky, trubky tříčtvrtky, vrták osmička, ještě se tu pracuje s couly, považte! To už vyžaduje kvalifikaci, odborné pojmosloví, znalost samotného řemesla. Možná by některé železářské zboží mělo být na předpis jako v lékárně. V železářství obchodník musí něco znát, akt prodeje a koupě často začíná tak, že zákazník líčí, co má v úmyslu udělat, a v dialogu s prodavačem se teprve dobírá toho, co k úkonu potřebuje.

Flétny v Trojském zámku

V takovém jednom železářství ve městě ležícím až na samé hranici země pracuje mladá žena jménem Marie. Nevyučila se v oboru, ale když dostala tu příležitost, chopila se jí s plným nasazením. Kromě toho je hezká, příjemná a komunikuje opravdu ráda a dobře. Proto někteří zákazníci, i když by si mohli své potřeby koupit třeba v OBI, chodí do toho výborného železářství kvůli ní.

K tomuto případu je nutno dodat, že v pohraničním kraji žije hodně cizinců a proto dochází často ke komunikaci mimoslovné, která se někdy podobá až tlumočení do znakové řeči. Zde je příklad:

Do železářství přišel muž, nemluvil. Vybral si topenářskou trubku, zaplatil. Vypadal zajímavě, jako Indián, jací stávají na trzích, prodávají cédéčka a hrají El kondor pasa ( v některých případech jen ze záznamu). Ale kdoví, ten muž by mohl být i Mongol nebo Cikán, Romové prominou.

Za dva dny přišla paní a řekla, že její manžel tu koupil topenářskou trubku a že by potřebovala ještě kus té samé. Marie si dobře pamatovala, jakou si ten záhadný cizinec koupil trubku, vybrala ji, prodala té paní a protože jí to nedalo, zeptala se: promiňte, nic mi do toho není, ale jaké národnosti je váš manžel? Vypadá jako Indián.

On je Indián, řekla ta paní, pochází z Bolívie.

Na konci týdne přišla paní opět pro topenářskou trubku. Tentokrát chtěla průměr o číslo menší, spolu s Marií zboží našly a paní jí koupila dva metry. V sobotu přišla pro další dva metry.

Indián se už neukázal, ale jeho žena, obyčejná paní, která pracuje někde v továrně, jaké už tak v tom kraji jsou, přišla v odpoledních hodinách pro topenářskou trubku ještě několikrát.

Marie si to cvičně spočítala: na topení v celém bytě je těch trubek málo a na opravu jedné prasklé zase moc. A když paní přišla příště, zeptala se jí: promiňte, nic mi do toho není, ale na co potřebujete ty topenářské trubky?

A tahle unavená žena , která bydlí ve starém paneláku, odpověděla:

Můj muž z nich vyrábí Panovy flétny.

Zůstává už jen jedna otázka: jsou ty Panovy flétny originál?

A moje odpověď je: ano, protože nikomu není nic do toho, kde žije a z čeho dělá Indián ten starověký nástroj.

Až přijde Indiánova žena příště, třeba pro vrták nebo těsnění, řekne jí Marie, jestli by její manžel jednou na tu flétnu před obchodem nezahrál. Tím se, díky Marii a jejímu umění komunikace, stane z obyčejného zapadlého železářství světový obchod.

Spustit audio