Antiamerikanismus
Máme teď u nás trend přirovnávat spolupráci se Spojenými státy k našemu poddanství Sovětskému svazu. Přesto ale všichni dobře víme, že obě velmoci měly společnou leda tu velikost. Sovětský svaz už neexistuje, ale objevují se nová nebezpečí, od kterých nám antiamerikanismus sotva pomůže. Některých se týká i dnešní zamyšlení Evy Klausnerové.
Ovocem Vítězného února byla mimo jiné i jednotná organizace veškeré mládeže. Patřily k ní šmolkově modré košile, budovatelské písně a přikázaná hesla proti Spojeným státům. Západočeši měli na americké vojáky krásné vzpomínky a s některými navázali dlouhé přátelství. Od roku 1948 ale museli poslouchat, že to není pravda. Nejběžnějším sloganem se pak stalo: Ruce pryč od Koreje! a Ami, go home.
Děti prvních svazáků nosily bleděmodré košile, budovatelské písně nezpívaly a o Severní Koreu se moc zajímat nesměly. Nejméně vhodná otázka byla, proč je tam pořád hladomor. Místo toho skandovaly hesla proti válce ve Vietnamu a proti hospodářské zdatnosti USA.
Současné děti už nevědí, co je svazácká košile, ba ani jak vypadá šmolka a co obnáší život pod ochranou Sovětského svazu. Oblékají se podle americké módy, poslouchají americkou hudbu, hrají americké hry na amerických počítačích a zlobí se, když nemohou do Ameriky bez omezení cestovat. Přesto proti Americe bouří dál. Vadí jim válka v Iráku a jsou na straně utlačovaných a chudých. Antiamerikanismus je velká móda ve starších zemích EU. Mnozí tam dodnes nepřestali obdivovat sovětský komunismus. Sami v něm ovšem nestrávili ani jediný den života. Možná právě proto jsou schopni omlouvat i nový druh záškodnictví a násilí. Je známo, že na Blízkém východě skupiny vrahů zabíjejí ze zálohy neozbrojené spoluobčany. Politikové se tam obávají dalšího zhoršení, pokud by zahraniční vojska odešla. Přesto se považuje za pokrokové žádat, aby se hlavně Američané už do ničeho nemíchali a odjeli.
Nedávno přinesly Lidové noviny zprávu, že pro toho, kdo zavraždí dánské karikaturisty, je připravena královská odměna. Islámští duchovní mu uštědří metrák zlata a milion dolarů. Podivné využití pohádkového bohatství v kraji, kde tolik lidí trpí chudobou, má vysvětlení. Právě před deseti lety, 23. února 1998, podepsali muslimští učenci fatvu, jež zavazuje muslimy zabíjet na potkání každého Američana a jeho spojence. Spojenci jsou křižáci a sionisté, což znamená křesťané a židé. Poznají se podle vzhledu a nemysleme si, že se nás to netýká. Dánové v roce 2005 podle uzákoněných dánských svobod nakreslili do dánských novin obrázky pro dánské čtenáře. Nakreslili Mohameda se zapálenou bombou místo turbanu, protože zabijáci při svých krutostech se ohánějí Prorokovým jménem. Nikoho nenapadlo, že karikatura vyvolá tak teatrální rozhořčení a dokonce nabádání ke zločinu. Uvedená fatva vše vysvětluje. Nenávist vůči naší civilizaci má přednost před zlepšováním života islámských věřících. A neukryjeme se před ní ani ve vlastní zemi.
V takové chvíli je pomyšlení na sílu a odolnost Spojených států velice uklidňující. Jsou schopni stát proti násilí a chránit i nás. Máme vlastní zkušenosti a proto i možnost rozpoznat, kde jsou jen povrchní slogany, a jaká je skutečnost.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
