Bílej kůň, žlutej drak
Čas od času rozčeří tuzemská média a následně i společnost umělecká mystifikace. Je to fenomén, který má své odpůrce i fanoušky. K mystifikacím se vyjadřuje Eva Klausnerová v následujícím příspěvku:
Roku 1936 rozčeřila kulturní život sbírka básní, která se jmenovala: "52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida." Básně byly vynikající, ale kdo je Robert David nikdo nevěděl. Šířily se různé fámy, až se nakonec ukázalo, že novou hvězdou není mladý podvyživený bohém, ale Vítězslav Nezval. František Bidlo tehdy zveřejnil karikaturu, na níž Nezval v obleku, s řetězem od hodinek na mohutném břiše a s úzkou maskou přes oči diktuje své sekretářce: "Já, chudý student Robert David."
Dneska máme obdobnou aféru. Českobudějovický autor Jan Cempírek napsal knihu o vietnamské rodině v Čechách. Rukopis poslal do anonymní soutěže Klubu čtenářů a tam dostal první cenu. Cempírek měl ale důvod, aby své autorství ještě chvíli tajil a po výhře uvedl jako autorku fiktivní vietnamskou dívku. Žijeme v době reklamy a mediálních show a úspěch se neobejde bez fotografií. Autor si tedy přes internet koupil několik záběrů mladé ženy, která snad žije v Austrálii. Fotografie hezké Vietnamky pak obletěly naši malou vlast.
Když došlo k doznání, kdo se skrývá za pseudonymem, propukla vřava. Některá média neunesla, že vítěznou knihu nenapsala exotická dívčina, ale Honza Cempírek z Budějc. Mnozí publicisté budili dojem, že to berou jako osobní urážku. Jiným jakoby vadilo, že Cempírek bez dovolení opustil škatulku "bezvýznamný provinční autor" a stal se nečekaně středem pozornosti. Ozvaly se i hlasy, že by měl vrátit cenu a s ní spojených 50.000 Kč, protože lhal. Cenu však dostalo dílo a spisovatel nepodváděl v reklamě nebo v soutěži krásy. Studoval prostředí, dělal rešerše, hovořil s Vietnamci a trápil se u počítače.Vietnamské komunitě neublížil, ale pomohl. Proč by měl něco vracet? Ostatně peníze už stejně nemá, protože je poslal Vietnamskému sdružení pro literaturu a umění v České republice jako příspěvek na vydání česko-vietamskému slovníku.
Je opravdu chyba, když člověk píše pod pseudonymem a tají svůj vzhled? R. 1899 začaly vycházet pozoruhodné básně plné vzdoru a protipanské revolty od Petra Bezruče. Časem se vyzradilo, že básníkem není ostravský horník, jemuž ze vlasů, z vousů a z obočí visí rampouchy uhlí, nýbrž spořádaný poštovní úředník z Brna, Vladimír Vašek. K autorství se bál přiznat z existenčních důvodů. I baronka Aurora Dupinová nepovažovala v 19. století za rozumné své práce podepsat pravým jménem a vydávala se za muže jménem George Sand.
V našich časech počet mystifikací nápadně stoupá. Nejspíš se není čemu divit. Ze všech stran na nás útočí nepoctivost a chamtivost a umělci reagují po svém. Vzpomeňme na neexistující hypermarket Český sen dvou mladých filmařů nebo a na Entropu Davida Černého. Je to vlastně výsměch současné honbě za senzacemi a penězi. A dnešní poprask asi nebude poslední.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
