Brouci, mravenci, ale i ptáci. Ti všichni potřebují mrtvé tlející dřevo
Tlející dřevo v lesích je nesmírně důležité. Prakticky každý hnijící kmen je samostatným biotopem pro velké množství hub, brouků, ale také půdních živočichů. A na ně jsou zase navázáni obratlovci, především ptáci.
Přirozený les, nebo můžeme říci i prales, možná na první pohled nemusí působit vůbec dobře. Pro přirozený les je totiž typická přítomnost mrtvého tlejícího dřeva. A právě takové lesy působí neuklizeně a hlavně jsou i špatně přístupné.
„Na Šumavě v první polovině 19. století, tedy před 200 lety, většina porostů na území dnešního parku byla pralesem. Leželo tam dřevo jako v Boubínském pralese. Nekonečně dávno se tam kumulovala ta hmota. Dokonce Klostermann píše, že jsou místa, kde není možné šlápnout na zem, že se jde z jednoho mrtvého kmene na další kmen, protože tam ty mrtvé stromy leží v několika vrstvách. A tak asi má vypadat přirozený les na Šumavě," vysvětluje ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený.
A přesto, nebo možná právě proto, že pro mrtvé dřevo není možné došlápnout na zem, je takový les druhově velmi bohatý. Vyskytuje se v něm množství hub, a také brouků, které jsou důležité zase pro další živočichy.
„Všechny hmyzožravé organismy, obratlovci i bezobratlí, jsou na to navázané. Jako kůrovec je hlavní potravní základnou pro datlíka, tak v dobách, kdy není gradace kůrovce, datlík konzumuje jiné brouky. A konzumuje brouky, kteří zpracovávají dřevo," vysvětltuje Pavel Hubený.
Tlející dřevo má ale i další funkce. Poskytuje například příbytek pro různé druhy mravenců. V dutinách stojících souší nacházejí svá hnízda různé druhy ptáků, včetně sov. Mrtvé dřevo zadržuje množství vody. Tlející dřevo je prostě v lesích nenahraditelnou součásti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.