Být hrr

Noha (ilustrační foto)
Noha (ilustrační foto)

V hlavní roli bude sponové sloveso být a spolu s ním různá citoslovce. Takto uvádí své povídání Martin Prošek z Ústavu pro jazyk český a jistě nám rád vyjasní, o co přesně půjde.

Úvod byl jen taková drobná zlomyslnost, nebojte, nemám v úmyslu trápit vás obtížnou gramatikou. Téma mě napadlo v restauraci, kde jsem kohosi zaslechl, jak říká spolustolovníkovi jó do jídla, to ty jsi hrrr. Napadlo mě v tu chvíli, kolik asi v češtině máme obratů typu být hrrr, tedy obratů s takzvaně sponovým slovesem být a citoslovcem, v našem příkladu bylo citoslovce hrrr. Pokusil jsem se to zjistit a rád se podělím s výsledky svého miniprůzkumu.

Co jste zjistil?

Zpočátku jsem si myslel, že jich bude poměrně dost, ale je jich vlastně celkem omezená množina. Na první příčce se umístil obrat být fuk. Bez kontextu je neutrální co do pesimismu a optimismu, až podle kontextu se pozná, jak je vlastně míněn. Člověka například rozzlobí, když je kolegovi v práci fuk něco, na čem vám naopak záleží, ale je zase dobré, když máte dovolenou a pracovní starosti jsou vám aspoň dočasně fuk. Pomyslnou druhou příčku obsadilo spíše neradostné být ouvej, dejme si ale radostný příklad mám vedle sebe fajn človíčka, který mě podpoří, když je mi ouvej.

Který obrat by získal pomyslnou bronzovou medaili?

Ta by náležela spojení být fuj, uveďme si příklad z mluvy s dětmi: Pepíčku, papej, vařená mrkvička není fuj. Z mluvy s dětmi ostatně pocházejí i další příklady, které jinde prakticky nenajdete, třeba být aupozor, nespal se, to je au nebo být pa táta tu není, je pa (tedy pryč). A tím je repertoár podobných obratů prakticky vyčerpaný. A pokud vás napadají ještě obraty jako on je fajn, vlak je fuč apod., tak pozor, fajn a fuč tu nejsou citoslovce, ale vlastně přídavné jméno a příslovce, srovnejme si s obraty on je dobrý a vlak je pryč.

Napadá mě taková záludná otázka – jak se vlastně správně napíše „být hrr“? Kolik písmenek „er“ bude ve slově „hrrr“?

To je dobrá otázka. V našich slovnících jsou zaznamenány podoby s jedním er, se dvěma i se třemi. Byl bych ale nerad, kdyby z toho někdo vyvodil závěr, že jen tyto podoby jsou správné. Ve slovníku jsou proto, že právě s nimi se setkávali tvůrci slovníku v beletrii, publicistice a jiných zdrojích, podle kterých psali slovníková hesla. Obzvlášť v době počítačů a neformální elektronické komunikace ale leckdo určitě rád podrží klávesu er trochu déle, aby zdůraznil, jak moc hrrr je někdo, o kom se píše.