Černá jízda

3. srpen 2009
Publicistika

Možná to znáte také. Okolnosti Vás náhle přinutí použít městskou hromadnou dopravu, aniž byste měli lístek. Ten klasický štípací lístek je v Plzni docela vzácnost. Trafikanti je povětšině neprodávají, automaty na ulicích často nefungují. A tak se z člověka stává černý pasažér, aniž by jím chtěl být. Bez jízdenky cestoval Ondřej Vaculík.

Jízda je nesnesitelná, každého, kdo nově přistoupí, očima lustruji, není-li revizorem. Má podezřívavost nezná mezí: revizor se může lstivě přestrojit i za stařenku. Stojím na strategickém místě doufaje, že v nejhorším proskočím úzkým okénkem. Přistupuje skupina mládenců, jeden z nich má v ruce otevřenou láhev piva. To revizor asi nebude. I když má takovou divnou bradku, jako míval Lenin. Mladíci mají dobrou náladu, až velice dobrou, ba upoutávají pozornost. Cítím úlevu: ti by revizora snad zabavili. Úzkost naopak začíná pociťovat sedící mladý pár, nad nímž se mladíci kymácejí. Ten s bradkou a pivem začíná do nich, jak se říká, vandrovat. Ji začíná obtěžovat, jeho se snaží ze sedadla vypudit. On se kultivovaně brání, což bradkáče jen provokuje. A je to ona, kdo mu konečně dá facku. "Ty hulváte!" křičí. "Ty krávo, co ječíš," odpovídá bradkáč a sápe se na ni. Ostatní jenom zíráme, mnozí si jistě přejí, aby nastoupil revizor, já ne. Rozkurážený bradkáč uštědřuje mladému muži rány, ten si kryje obličej. "Pane, řidiči, zastavte," kdosi volá a mačká tlačítko stop. Někdo se konečně snaží bradkáče pacifikovat, já to však nejsem, bojím se o brýle, rány už padají hlava nehlava; do půtky se ruče vložili i ostatní mladíci. "Tak zastavte, zavolejte policii," volá někdo zoufale, ale řidič uhání dál. "Já jsem policie!" náhle vstává mírně prošedivělý dobře stavěný muž, který vypadá poněkud jinokrajně, jako třeba Peršan. Svým tělem začne mladý pár krýt. Jeho slova "já jsem policie" rvačku na chvíli vskutku zmrazí. Dokud někdo nezakřičí: "Ty cikáne, ty že seš policajt!" V tu chvíli se terčem stává on. Měl bych se do toho vložit, ale fakt se bojím o ty brýle. Měl by nastoupit revizor. Naštěstí mě i revizora zastupuje mladý muž, statnější, než jsem já. Zuřivému bradkáčovi mistrně nasadí kravatu, to by revizor možná uměl, já ale ne. Drží ho jako vzteklého psa doufaje, že až autobus zastaví, vyhodí ho ze dveří. Řidič ale stále uhání, autobus se kymácí.

Bradkáč má jednu ruku volnou a tou ve zběsilém rytmu pěstí buší jeho krotitele do tváře. Mladý muž tváří uhýbá za tyč. Tyč je ale tenká, mužův sympatický obličej červená. - To snad ten vůl nikdy nezastaví? - No konečně zastávka a bradkáč s pivem letí ze dveří, mladý muž si mlčky utírá s tváře krev. Všichni mlčí. Zdálo by se, že v tomhle autobuse jízdenku nepotřeboval nikdo. Když myslím na chování řidiče, napadá mě podezření, že kdyby i revizor nastoupil, možná by se věnoval té klidnější půlce vozu, té naší. Protože od brýlatého strejdy nic nehrozí, a vyhozen z vozu bych byl já.

cestující v autobuse
autor: Ondřej Vaculík
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.