Cestopisy z Ruska
Dnešní zamyšlení nás odvede do dávných časů a daleké země. Eva Klausnerová se zamyslela nad tím, co kdysi psali cestovatelé o Rusku.
Karel Havlíček Borovský odjel do Ruska v roce 1843. Vrátil se po roce vyléčený ze všeslovanského snu a k tamním poměrům se od té doby stavěl velmi kriticky. T. G. Masaryk navštívil Rusko o 44 let později. S nechutí pozoroval nevzdělanost a pověrečnost pravoslaví i nezájem o jakékoli užitečné aktivity u ruských intelektuálů. I jeho poznatky jsou plné skepse.
Nedávno přinesl časopis Respekt informaci o jiné knize o Rusku. Jmenuje se Velká Rus neboli Moskevsko a napsal ji jezuita Jiří David ze Zdic, který se narodil r.1647. Autor recenze Viktor Šlajchrt upozorňuje, že spis je napsán překvapivě moderním stylem a všímá si státní správy, zákonů, náboženství i přírodních podmínek. Učený kněz prožil v Moskvě 3 roky a některými absurditami prý byl upřímně zděšen. Zvláště na něho zapůsobila směs civilizační zaostalosti a dokonale propracovaného státního dohledu. Každý obyvatel tu byl přísně evidován a sledován. Moskvané si navzájem nevěřili a báli se mluvit. Obecně platné psané zákony v zemi neexistovaly, vše se řídilo carskými dekrety, které vladař libovolně měnil. Politika se neopírala ani o panské sněmy, ani o městskou správu, nýbrž o všeobecné donašečství. Její posilou bylo pravoslavné duchovenstvo, které však bylo negramotné a často neznalo ani otčenáš. S poddanými se zacházelo krutě, byli biti, popravováni a vyháněni do mrazivých pustin.
I já jsem kdysi listovala podobným ruským cestopisem. Byl ještě o sto let starší a svědčil o tom, že poměry v Rusku jsou téměř neměnné. I v 16. století byli poddaní vydáni vládci a tajné policii na milost a neměli žádná práva. Také tehdy jim kázali zaostalí popové. Navíc si vzpomínám na popis moskevského tržiště, kde již v 10 hodin dopoledne byli pravidelně všichni prodávající i nakupující opilí. Ve stejné době, v 16. století kvetla v Čechách renesanční vzdělanost, učenci zkoumali přírodní zákony a městští písaři uměli skládat latinské ódy. Písmáci na venkově běžně vlastnili tištěnou bibli a v nedělních odpoledních probírali její kapitoly se sousedy. Každé městečko mělo radnici a pro všechna platil závazný městský zákoník. Naši předkové také tenkrát měli vybojované právo na svobodnou volbu katolické nebo protestantské víry.
300 let po narození jezuity Jiřího Davida jsme stáli před začátkem dějinného pokusu naroubovat velkoruské tradice do naší země. Tato bizarní etapa české historie skončila fiaskem a nezachránil ji ani proklamovaný marxismus. Po vlastní těžké zkušenosti můžeme staré cestopisy o Rusku vnímat i jako velké poučení.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
