Chlumské pozoruhodnosti

S jistou mírou nadsázky můžeme říci, že to byl víkend dvou biskupů. Litoměřický Jan Baxant světil na úvod nové sezony léčebné prameny ve svém rodišti, Karlových Varech. Naproti tomu jeho spolubratr v biskupském úřadu, abychom použili církevní terminologii, František Radkovský, nejvyšší představitel plzeňské diecéze, se ujal celebrování slavnostní mše v Chlumu svaté Maří. Dominantou obce je barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Patří rytířskému řádku křížovníků s červenou hvězdou, podobně jako karlovarský kostel svaté Máří Magdalény. Z toho je zřejmé, že hovoříme o chrámech a duchovních katolické církve.

O to pozoruhodněji působí fakt, že finančně se na obnově svatostánku podílelo svým grantem Norsko. Země z drtivé většiny protestantská. Severské království tak můžeme vnímat pozitivně nejen kvůli jeho hokejovým úspěchům na současném světovém šampionátu. Jeho finanční příspěvek nám ukázal, že existují také jiné zdroje než ty, jimž říkáme „peníze z Bruselu“. Zkrátka: Norsko jako stát stojící mimo Evropskou unii přispělo k tomu, že jedna ze zemí sedmadvacítky je zase o jeden církevní komplex krásnější.

Mše v kostele|foto: Jan Rosenauer st.

Chlumská slavnost přilákala stovky věřících. Z Bavorska i Saska – a především, ze západních Čech. K nim patří jedna zdánlivě prostá žena z Habartova. Její příběh bychom neznali, kdyby unikl pozornosti médií – v tom je jejich role užitečná. Jana Bláhová patří k té menšině našich bližních, která sice nemá automobil, zato ale vlastní invalidní vozík. Netají se tím, že je hluboce věřící. Z víry, jak sama řekla regionálnímu tisku, čerpá sílu do života Navštívit opravený kostel, v němž byla naposledy kdysi dávno v dětském věku, bylo její velké přání. Aby ho mohla uskutečnit, musela se na bezmála šestikilometrovou cestu vydat za pomoci jediného prostředku, který měla k dispozici: na svém elektrickém vozíku. O to byl její zážitek intenzivnější. Když překonala všechny malé i větší bariéry a dojela pod chrámovou klenbu, pocítila obrovské štěstí. Stala se, aniž by sama chtěla, prototypem novodobé poutnice. Nemá sice svatozář, zato je zdrojem inspirace a povzbuzení nejen pro handicapované. A také důkazem toho, že úsilí všech, kdo se do rekonstrukce kostela v Chlumu zapojili, mělo svůj hluboký smysl.