Co je šeptem, to je čertem...

Mezi tisíci událostmi, které musí řešit naše soudy jsou takové, o kterých se předpokládá, že přitáhnou pozornost veřejnosti. Jasným požadavkem je tedy - aby vše kolem nich bylo jasné. Kdo se čím provinil, jak a čím se hájil, kdo byl poškozen, proč se tak cítí, a jaká je tedy vina, trest za ni, a odškodnění pro toho, kdo utrpěl nějakou újmu. Jistě si každý z nás vzpomene na řadu soudních kauz, jejichž výsledek byl oznámen nejasnou, strohou větou, která nechala viset ve vzduchu otázku ... a proč? To by ještě nebylo to nejhorší. Nejhorší je, když se zrodí pochybnost:... tak že to je spravedlivé? To kdekoho napadne staré české přísloví: Co je šeptem, to je s čertem. A nebo také slezské: Co šeptane, to zelhane, co po tichy, všecko hřichy. Zákulisní techtle mechtle. Za zavřenými dveřmi.

Logo|foto:Český rozhlas

Myslím, že v tomto směru otevřel soudce Vojtěch Cepl mladší novou etapu. Rozhodl, že soudní spor vysokých špiček justice s advokátkou a stínovou ministryní spravedlnosti za ČSSD Marií Benešovou, která je nazvala zákulisní mafií kvůli zásahům do vyšetřované kauzy vicepremiéra Čunka, bude veřejnosti otevřený. Abychom tomu sporu víc rozuměli. Abychom mohli slyšet, co říkal ten či ten. Slova jsou totiž otiskem činů. Perské přísloví k tomu přece říká, že s křivým pravítkem rovnou čáru nesvedeš! Soudce Cepl v sobě musel, pravda, najít kus odvahy. Veřejnost už ví, že teď bude třeba sledovat i jeho osud. Stejně jako korunní svědkyně v Čunkově případu. Aby to pro nás bylo srozumitelné i dál, abychom věděli, co lze od českého soudnictví čekat. Nějak to zapadá i do současné atmosféry. Je pravda, že se naše občanská společnost probouzí. Už ví, že ne všechny nově navrhované zákony jsou v její prospěch, že musí dávat bedlivý pozor, aby všemožná opatření, která by rozumný člověk musel uznat jako nutná a potřebná, neskrývala nějaký postranní úmysl, jak to občas probublá i v netaktických slovech členů vlády. Latiníci to říkali správně, plot se, pravda, překračuje v nejnižším bodě.

Kdyby došlo k nejhoršímu, pomohl by nám nějaký soud? Procesem pro veřejnost srozumitelným? Pravda, jsou záležitosti státního tajemství, věci obrany, jejichž propírání na veřejnosti je nepředstavitelné. O tom se rozhoduje případ od případu. Ale společenské záležitosti dostávají v poslední době otevřený prostor. I ve sledované kauze týraných dětí v Kuřimi žádala nejdříve státní žalobkyně Zuzana Zámoravcová vyloučení veřejnosti. Kvůli tomu, že půjde o otřesná svědectví. Ale naše veřejnost není žádné klubíčko nervů. Vycvičena televizí, která předkládá vraždy a mučení jako program k vidění téměř pro každý večer, by měla vědět, že nejde o pohádky. Že se taková věc může odehrávat blízko, blizoučko. Žalobkyně dala za pravdu soudci Pavlu Göthovi, který zastával názor, že rizika neveřejného jednání jsou mnohem větší, než kdyby věc byla projednávána veřejně. Soudce Göth patří k nadějné soudcovské generaci stejně jako Vojtěch Cepl. Té záleží na tom, aby lidé nepřišli o kontrolu nad mocí soudní a procesy byly pro ně srozumitelné. Dokonce poučné a výstražné. Ale přece jen předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů Igor Němec to kritizoval. Škodí prý to dětem, kauzou zasaženým. Co víc jim může uškodit než to, co se jim stalo? Co myslíte vy? Je ještě jedno české přísloví, které sem patří: vlastní rozum - král v hlavě.

Logo|foto:Český rozhlas