Děkujeme - a přijeďte zase
Oslavy konce druhé světové války patří k novodobé tradici i jisté morální povinnosti. Letos byla a stále je příležitost k jejich velkolepějšímu pojetí, neboť neúprosný čas připomíná, že naše země žije v míru už šedesát pět let. Toto jubileum má ale jednu méně příjemnou stránku, jak v následujícím příspěvku připomíná Lubomír Stejskal.
Letošní plzeňské Slavnosti svobody připomněly bez příkras jeden prostý, ale nekompromisní výpočet. Vojákům, kterým bylo na konci války dvacet let, je dnes pětaosmdesát. Přímých účastníků bojů se proto každým rokem na oslavách objevuje, a objevovat bude, méně a méně. Stále ale ještě přijíždějí. Veteráni protihitlerovské koalice, tentokrát ze Spojených států a Belgie. Návštěva o to vzácnější, že za několik let se budeme muset bez jejich přítomnosti obejít. Tím větší odpovědnost máme, a hlavně budeme mít my, kdo známe válečnou historii pouze zprostředkovaně. Naším úkolem je udělat vše pro to, aby se na tehdejší události nezapomnělo. Neboť pravý opak je přesně tím, co by si přáli strůjci zla, jednoho z největších, jaké kdy lidské dějiny postihlo. Někdy k takovému oživení paměti může přispět i šok, jaký nedávno způsobila havárie polského vládního letadla. Výsledkem bylo, že ze stránek zaprášených archivů jako živý obraz znovu vystoupila obludná tragédie jménem Katyň.
Máme u nás na západě Čech vlastně štěstí, že si vítězství z května pětačtyřicátého roku můžeme připomínat nesrovnatelně příjemnějším způsobem. V rámci spanilých jízd Konvojů svobody býváme hodně zahleděni do dobové vojenské techniky. Během letošních oslav obsahovala dárek navíc. Poválečnou premiéru tanku Sherman v plzeňských ulicích. I v tom je hlubší symbolika. Pojmenován po generálu americké občanské války napovídá, že krvavé konflikty provázejí svět bohužel od nepaměti. Dobrá příležitost uvědomit si, že nynější mír, a až na balkánské etnické válčení v devadesátých letech mír celoevropský, není zase taková samozřejmost.
Účastníci plzeňských oslav, lidé žijící ve svobodě, dobře vědí, komu vzdát nejvyšší poctu. Potlesk a anglické Thank you! náleželo plným právem veteránům války, která nesmí být zapomenuta. Ovšem nejen jim, ale také všem jejich kamarádům ve zbrani, které arogantní zvůle jednoho německého fanatika připravila o nemalý úsek života, možná právě v délce šedesáti pět let. Těm, kdo přežili a vážili cestu přes Atlantik, i z nedaleké Belgie, se sluší vzkázat, prostě, ale od srdce upřímně: Děkujeme – a bude-li to možné, přijeďte znovu. V celé naší zemi, a o to víc na českém západě, budete vždy patřit k hostům, kterých si vážíme ze všech nejvíc.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
