"Dělba jazyka" nebo jazyk mužů a jazyk žen

1. část: Slova tradiční v mluvě i ve slovnících

Už jsme se zmiňovali o rozdělení domu na "mužskou" a "ženskou" část (o slovech, která se vztahovala k "mužské" části domu - a o slovech, která se vztahovala k prostředí ovlivněnému činností žen). Každý člověk se jistě vyznačuje svým vlastním vnímáním světa. Tedy i muži nebo ženy. U některých tradičních činností se dá odhadnout, jak to bylo s "rozdělením" světa (a života) v jazyce mužů a žen v minulosti . V našich podmínkách to souviselo právě s tradičním rozdělením (původně jednokomorového) obydlí. Už jsme hovořili o slově stůl. U stolu se scházeli muži a ženy společně; předmět samotný ale častěji souvisel s činností muže. Lůžko patřilo k ženské části světnice; obd. lavice. Rozdělení prostoru je možné pozorovat i na stavbách tzv. loret, kde je větší prostor (Josefova tesařská dílna) vyhrazen "mužské části" domku, menší prostor "ženské části" (Mariinu komůrku najdeme vždy v loretánském areálu za oltářem).

Pokud bychom měli najít nějaké slovo, které by se mohlo vztahovat pouze k ženskému (nebo k dívčímu) pojetí světa našlo by se jich bezpočtu; třeba mezi výrazy pro označení vlastností. Obvykle pouze o dívce bylo možné říci, že je lícná, tedy "pěkná na pohled". Typické pojmenování, které souvisí s hodnocením "ženského modelu" světa ! Ale neznamená to, že slovo lícná najdeme pouze v nářečí Slovo máme běžně doloženo v I. polovině 19. století také v obrozeneckých textech (např. u Vojtěcha Nejedlého; najdeme je dokonce i na náhrobních nápisech z té doby !). Dnešní slovníky češtiny je považují za nářeční. Ale ještě v Kottově slovníku (a také u Jungmanna) najdeme, že lícný znamená "slušný, úhledný"; Jungmann připojuje i význam "ozdobený" nebo "hladký".

Zaměřme ale pozornost i na předměty každodenní potřeby ? Venkovská žena se v minulosti pohybovala především v domácnosti, popř. v přidruženém hospodářství. Mnohá "domácká" označovala např. nádoby, k nimž se i mluvnicky vztahoval obvykle rod ženský . Typický příklad: Ženy nosily na jihu, západě i jihovýchodě Čech na stůl košatku (pletenou proutěnou misku nebo mísu na uložení chleba (jedná se o významové přichýlení ke slovu koš a "předsunutí" k); jinde to byla (v)ošatka nebo ošitka, na jihočeském Doudlebsku dokonce slaměnka.

Nebo připomeňme mejšlata. Měl to být druh dřeváků. Ale pro dřevěné boty (a nejen pro ně) musí jistě existovat řada všelijakých pojmenování ! Přestože je vyráběli spíše muži, patřily některé dřeváky spíše k ženskému vybavení, obutí. S rozdělením na "ženskou" a "mužskou" část domu to sice souviset mohlo, ale nemuselo. S mejšlaty (nebo také s nejšlaty) se na západě Čech můžeme setkat poměrně často. Jedná se o polodřevák s koženým nártem. O tom, že se slovo někde vztahovalo spíše k "ženské části" domu, svědčí i skutečnost, že může být rodu středního (mejšle, -ete, n.) nebo ženského (mejšle, -e, f.). Vzniklo patrně z něm. nář. Nöischla. V podobě majšle se objevuje i na Doudlebsku. Na Strakonicku se mejšlatům říká také čurýky; zřejmě přeneseně, protože primární význam slova čurýk je "prase". Jinde se ovšem polodřevákům říkalo i podělávky, oblastně znají také čerty. Těch názvů je opravdu hodně.

Slova, jejichž výklad v běžných slovnících češtiny nenajdeme bychom mohli najít v regionálních slovnících. Na Moravě a ve Slezsku jsou podobné lexikony bohatě zásobené slovy a slovními spojeními. A jaká je situace na západě Čech? Prvním systematickým pokusem o podobný slovník byl především Hruškův Dialektický slovník chodský z počátku 20. století. Je známo, že na sběry B. němcové (a jiných autorů) navazoval i J. Š. Baar. Slovník Chodska připravoval i hudební znalec Jindřich Jindřich; ten ale dosud existuje jen v neupravené podobě - v rukopise. Existují také některé dílčí slovníčky - jako výsledky sběru v malé lokalitě (např. na Přešticku, ale i jinde). Dlouhodobější výzkum se však teprve připravuje.Lexikonu západu Čech se věnoval i jazykovědec J. Voráč v projektu Západočeské vlastivědy (v "jazykovém" svazku, jehož editorem byl L. Klimeš). V kontextu dalších oblastí Čech, Moravy i Slezska zachycují slovník i 4 dosud vydané svazky ČJA. Na Západočeské univerzitě se v současné době připravuje grantový projekt, který by měl pomoci zmapovat mluvenou řeč (a tedy i systém jazyka) v prostoru od Sušice k Manětínu, v šumavském pohraničí a na Rokycansku. Na záměru spolupracují jazykovědci (zejména bohemisté) i národopisci. Tento program by měl být přímo napojený na obdobný projekt, kterým se zabývá výzkumný tým bohemistů Jihočeské univerzity.

Slovníku Doudlebska se věnoval V. Kotsmích (1868), k jihu Čech zase vztahuje výklad populárně naučný (F. Jílek: Jihočeský člověk a jeho řeč, 1961) nebo slovníkový (srv. studii S. Utěšeného v jazykovém svazku Jihočeské vlastivědy; dále nově Lexikon nejjižnějšího úseku českých nářečí, 2003). Příští středu (tedy 16. června) proběhne v Českých Budějovicích v knihkupectví Tyché v České ulici od 16.30 h. křest slovníku nového (Doudlebské nářečí a slovník, 2004).