Den památky obětí komunismu

Každý historik ví, že vzpomínky pamětníků jsou cenná věc, leč bývají v nich velké mezery. Tím spíš to platí o celých generacích. A tak je na místě mnohé připomínat – kupříkladu dnešní den, den památky obětí komunismu. Vždyť dobrá třetina našich dnešních lidí tak zvaný socialismus buď vůbec nezažila, nebo byla v době jeho závěrečné agónie ještě dětmi.

Byly to stovky lidí nevinně popravených, desítky tisíc lidí nevinně odsouzených ve sfabrikovaných procesech, kde tak zvaným důkazem bylo hlavně vynucené přiznání. A počítám-li oprávněně i rodinné příslušníky, kupříkladu děti, pak po roce 1948 a po roce 1968 šlo o milióny politicky persekvovaných. Pravda: v roce 1968 byl učiněn nesmělý pokus o jakési rehabilitace – ovšem hlavně jen bývalých komunistů. Soukromě jsem se dozvěděl výsledek práce tak zvané Kolderovy rehabilitační komise: strana by to nepřežila! Takže opět zahráno do autu a trvalo dalších víc jak dvacet let, než se zase alespoň něco začalo dít. A i když už se tou dobou nepopravovalo, mrtví byli – kupříkladu ve vězení utýraný Pavel Wonka.

Logo|foto:Český rozhlas

Plzeň si oběti komunismu připomíná. Máme Brojovu ulici, náměstí Milady Horákové, náměstí gen. Heliodora Píky, nádhernou Hruškovu meditační zahradu. Ale víc jak 20 let trvalo našemu parlamentu než schválil zákon o tak zvaném třetím – protikomunistickém – odboji při čemž debata o návrhu zákona byla provázena víc jak odpornými projevy některých poslanců KSČM. Parlamentem schválený zákon je ovšem – a zcela oprávněně – velmi přísný. Konkrétně se – právě pro ono neuvěřitelné zpoždění – bude týkat už jen několika málo tisíc ba snad i jen set lidí, případně jejich pozůstalých. A to mnozí z nich ještě prohlašují, že jim stačí morální satisfakce a jakékoli finanční odškodnění odmítají. U nás v dnešní době opravdu málokdy vídané stanovisko!

Někdy se říkává: nic nesmí být zapomenuto, nikdo nesmí být zapomenut. Nejsem si zdaleka jist, že se tohle přání v absolutní podobě podaří splnit. Obránci i vykonavatelé bývalých pořádků jsou stále ještě, ba dokonce legálně, mezi námi. Proto zapomínat na nejnelidštější stránku komunistické zvůle a bezpráví by se nám mohlo krutě vymstít – a nejen v současné době!