Devatero chodů štědrovečerních hodů

20. prosinec 2017

Štědrovečerní večeře tradičně začínala v okamžiku, kdy na obloze vyšla první hvězda. Hostina o Štědrém večeru měla obvykle několik chodů. Říka­lo se, že jich má být devatero. Hojnost spo­čívala především v pestré skladbě pokrmů.

Není Kuba jako kuba

Tradiční venkovská večeře začí­nala kouskem chleba nebo domácí oplat­kou s medem, česnekem nebo různými bylinami, kterým se přičítala ochranná moc. Pak se podávala polévka, nejčastěji hrachová, čočková či houbo­vá, později i rybí. Hlavním jídlem bývaly zapečené nákypy s houbami, známé jako hubník nebo kuba. Černý kuba se připravoval výhradně z tmavých hřibů.

Sladká muzika

Starým ob­řadním pokrmem byly také kaše, například prosná, jáhlová, krupičná nebo hrachová. Nezbytnou součástí večeře bylo i sušené ovoce, někdy vařené či jinak upravované, pod názvem muzika. To vše doplňovala ja­blka a ořechy. Pilo se pivo a pálen­ka, později čaj nebo punč s vánočkou či zá­vinem.

Obžerná večeře

Štědrovečerní menu podle starých církevních nařízení nemělo nabízet maso ani alkohol, přece jen jde ještě o večeři postní. Už středověké prameny však hojně obsahují stesky na nepo­slušný lid, který o Štědrém dni pije a požívá maso. Na Moravě takové večeři říkávali hojná, tučná nebo obžerná.

Obřadní pečivo

Výjimečné místo mezi štědrovečerními pokrmy má dodnes sváteční pečivo. Těsto přejímalo podoby zvířat, sym­bolů slunce a plodnosti. Jeho přípravu doprovázely různé pověry: Hospodyně měla používat výhradně mouku z vlast­ní úrody. Při zadělávání těsta otírala ruce o stromy, aby dobře plodily. Voda z díže, v níž se zadělávalo, se dávala dobyt­ku, aby byl zdravý a krávy dobře dojily. Po­kud se pečivo nepodařilo, připálilo se nebo prasklo, znamenalo to neštěstí či smrt v rodině. Do zvlášť pečlivě připravovaného chleba se zapékaly peníze, česnek, někde přidávali svěcenou vodu.

Právo hospodáře

Po celé svátky zůstávalo pečivo na stole. Jako první ochut­nal hospodář jako záruka dob­ré úrody. Drobky se schovávaly jako pro­středek proti nemocem, někde se dávaly dobytku nebo vhazovaly do ohně. Také studny dostaly svůj díl, aby měly čistou vodu. Trochu jídla hospodář zahra­bal ke kořenům stromů v sadu a někde dávali i úplatek myším, aby v nastávajícím roce neničily obilí.

Zdroj - literatura:
Alena Vondrušková: České zvyky a obyčeje. Praha 2004
Eva Večerková: Obyčeje a slavnosti v lidové kultuře. Praha 2015
Stanislav Brouček, Richard Jeřábek: Lidová kultura, Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, Praha 2007
Spustit audio