Dilema komunálních generálů před bojem

Sotva pět kilometrů od Chodova leží rozsáhlý průmyslový komplex největšího zaměstnavatele v Karlovarském kraji, společnosti Sokolovská uhelná. Sousedství města a firmy se neobešlo bez vzájemně výhodné symbiózy. Těžební podnik ukládal v katastru města kaly a popílky a za to plnil chodovskou pokladnu třiceti miliony korun ročně. Tato finanční injekce vyschla před dvěma lety, kdy popílek a kaly přestaly být pouhým odpadem a staly se využitelným materiálem.

Tehdy musela radnice v Chodově poprvé přistoupit k výrazným úsporným opatřením. Nutno přiznat, že nikoli bez úspěchu. V loňském roce hospodařila s přebytkem ve výši bezmála 28 milionů korun. Není proto pochyb o tom, že také s nynější povinností vyplatit privátní firmě náhradu přes sedm a tři čtvrtě milionu korun se vyrovná bez větších finančních otřesů. Část peněz, necelých 40 procent, vyčlení z rezervního fondu, další půjdou z prostředků na rozvoj bydlení a jiných kapitol rozpočtu.

Chodov|foto: měst. úřad

Poučením pro komunální politiky v regionu může být odpověď na otázku, jak radnice v Chodově k povinnosti zaplatit bezmála osmimilionovou pokutu vlastně přišla. Na začátku bylo výběrové řízení na instalaci bytových měřičů tepla, které vyhrála pražská firma Ficom. Protože ale stát povinnost měst osazovat radiátory v bytech těmito měřidly mezitím zrušil, Chodov s Ficomem smlouvu neuzavřel. Firma se obrátila na soud, kde vymáhala náhradu za ušlý zisk. Soudní řešení problému se táhlo dlouhých dvanáct let. Tato doba se zásadním způsobem podepsala na výši náhrady. Zatímco kompenzace ušlého zisku činí podle rozhodnutí plzeňského krajského soudu téměř dva a půl milionu korun, úroky jsou bezmála dvojnásobné. Právem hovoří tajemnice ekonomického odboru chodovské radnice Marcela Kubicová o sazbě 16 a půl procenta jako o "nekřesťanském úroku". Soudní rozhodnutí je ovšem pravomocné a chodovské radnici nezbývá než zaplatit. Po právní stránce je tedy případ uzavřen.

Přesto ale: jak si měla chodovská radnice v roce 1995, po ukončení výběrového řízení na dodávku měřičů, vlastně počínat? Nebylo by proti zdravému rozumu, kdyby pokračovala v projektu, který nebyla povinna realizovat, protože stát takříkajíc za pochodu změnil pravidla hry? Toť otázka, na kterou neexistuje úplně jednoznačná odpověď. Jistě, dnes víme, že kdyby investici dotáhla do konce, počínala by si správně. Bylo to ale zřejmé také tehdy před třinácti lety?

Peníze