Dnes nejatraktivnější šumavské turistické cíle byly před rokem 1989 nepřístupné

19. únor 2023

Území Národního parku Šumava je v současnosti plně přístupné na skoro 90 procentech. Zbytek území je možné procházet pouze po vyznačených turistických trasách. Ještě před nedávnou dobou však území národního parku bylo nepřístupné ze 60 procent.

Chráněná krajinná oblast Šumava byla vyhlášena přesně před šedesáti lety, v roce 1963 – v době hluboké totality, kdy skrze šumavské lesy vedly ostnaté dráty, byly tu desítky vojenských rot, tisíce pohraničníků s ostře nabitými samopaly hlídali hranici a umírali tu lidé – Češi, kteří chtěli do svobodného světa. Vyhlášení CHKO se tak dá považovat za velký zázrak. Přesto ale velká část Šumavy byla nepřístupná nejen turistům ale i pracovníkům ochrany přírody, kteří pracovali na Správách CHKO Šumava ve Vimperku nebo v Sušici. 

„Můj rajón byl Pancíř, Můstek, Prenet, pak jsem zase dál nemohl, pak kousek na Javornou a pak až Povydří. Takže pro Klatováka bylo dostupné velmi málo Šumavy," vzpomíná současný ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený.

Jednou z turisticky nejvytíženějších tras byla naučná stezka Povydřím z Antýglu na Čeňkovu Pilu. Nějaké rádoby turistické zázemí ještě fungovalo na Srní, ale taková Modrava nebo Prášily – to už byly obce, kde jste na restauraci nenarazili. Navíc odsud už žádné turistické trasy nevedly. Podívat se třeba kolem Roklanského potoka na Javoří pilu – což je v dnešní době vůbec nejnavštěvovanější trasa na území Národního parku – to nebylo možné.

Největší ze tří jezírek

„Byla přístupná Tříjezerní slať, ale v obdobném režimu jako Černé jezero. Tam posledním kilometrem nebo možná dva se šlo okolo cedulí, z každé strany cesty byly cedule – pozor hraniční pásmo a normální lidi se báli někam tam jít, zabloudit," popisuje Pavel Hubený.

Nepřístupné byly dnes běžně navštěvované cíle, jako Březník, Poledník, Zlatý Stoleček, Knížecí Pláně, Bučina, ale také Prameny Vltavy. A takové skvosty jako ledovcová jezera? Většina z nich byla zapovězena.

„Na Černé a Čertovo to bylo s chlupem, protože tam se chodilo vedle cedulí a kousek dál už byly natažené saturny se světlicemi, takže kdo skočil do lesa se vyčůrat, tak ten mohl být zabásnutej. Plešňák byl zavřený, ten byl uvnitř hraničního pásma, Laka a Prášilské jezero byly buď v hraničním pásmu nebo ve vojenském prostoru Dobrá Voda," dodává Hubený.

Mezi lety 1948 až 1990 se turisté mohli podívat na Plešné jezero pouze v jednom jediném roce – 1968, kdy bylo v létě zpřístupněno. Po sovětské okupaci však i tento plamínek svobody zhasl na dalších více než 20 let.

Teď už je naštěstí doba jiná a pokud je na Šumavě někam přístup turistům zapovězen, tak jen kvůli ochraně přírody a ochraně vzácných druhů zvířat, které se třeba jinde v republice nebo ve střední Evropě nevyskytují – jen na Šumavě. A toho bychom si měli vážit a toto drobné omezení dodržovat.

autor: Jan Dvořák | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.