Dobrodružný výstup na věž zažijete na hradě a zámku Libá
Hrad a zámek Libá se nachází ve stejnojmenné obci nedaleko Františkových Lázní v okrese Cheb. Nejen zámek jako takový, ale i jeho věž láká turisty k navštívení místa.
„Jsou tady vzrostlé smrky, takže opravdu těžko říct, kam až bychom se mohli podívat. Ale pokud bychom ty smrky dali pryč a vrátili bychom se o nějaké roky zpátky, tak je tady jedna strana směrem do Německa, kde je další hrad Hohenberg, pak tu máme další stranu na Selb, a potom směr na Hazlov. V dnešní době to není ani tak o výhledu, ale o samotném výlezu do věže,“ uvedla správkyně hradu a zámku Libá Šárka Doffková, která pokračovala:
„Naše věž je poměrně úzká. Jsou tu dva žebříky, někdo je tedy nazývá schody, ale je to v podobě žebříku, kdy se musíte držet rukama, a jedná se o dva poměrně nepříjemné a úzké výlezy. Některé návštěvníky to v polovině i odradí a vrátí se zpátky. Nebo když si zapomenou na zádech batoh, tak s ním neprolezou. Musí se vrátit, odložit batoh a dát to ještě jednou, což je potom daleko zajímavější.“
Zástupce majitelů a investora hradu a zámku Libá Jan Holoubek upřesnil rozměry finálního výstupu na věž: „Průměr je tak 65-70 cm a nosnost to má cca 120-125 kg maximálně.“ Pokud tento oříšek člověk zvládne, naskytne se mu pohled z celkem 529 metrů nad mořem.
Historie místa sahá do 12.-13. století. „Zvláštností je, že hrad byl postaven na hranicích. Jednou to byly hranice Němců proti Čechům, za pár chvil za Jana Lucemburského, který získal Chebsko, to bylo zase obráceně, stál na českých hranicích proti Němcům. Od roku 1406 hrad vlastnil rod Cedviců, v roce 1925 jej koupil rod obchodníků a po roce 1945 připadl státu. Z veřejných rukou přešel v roce 2006 do rukou soukromých, kde je dodnes“ řekl Jan Holoubek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.