Držme míru palce

Kdybychom se zeptali náhodných kolemjdoucích, co jim vytane na mysli, uslyší-li slova Cheb a válka, téměř jistě by si naprostá většina vzpomněla na dvě události. Zavraždění Albrechta z Valdštejna v průběhu třicetileté války a osvobození města americkou armádou koncem dubna 1945. Někteří by navíc přidali zážitky ze srpna osmašedesátého roku - ale tehdy o válku v pravém slova smyslu samozřejmě nešlo. Autoři výstavy jako by tušili jistou mezeru ve vědomostech širší veřejnosti a rozhodli se seznámit ji s méně známými kapitolami chebských válečných dějin. Zaměřili se na předchozí tři staletí, kdy se na Chebsku buď přímo bojovalo, anebo se dobových válek zúčastnily tamní útvary habsburské armády.

Výstava přibližuje sedmiletou válku, dále boje rakouského císařství nejprve s Francií za časů Napoleona i před ním a později, už v druhé polovině 19. století, s Pruskem. Z období druhé světové války vyzdvihuje expozice činnost československého Kombinovaného oddílu, který působil v rámci americké osvobozovací ofenzívy nejprve v Chebu a později v Plzni. Z tohoto světového konfliktu, ale také z předchozích válek, je na výstavě k vidění celá řada zbraní a v nabídce nechybí ani dosud nezveřejněné dokumenty, magnet každé takovéto přehlídky. Ta by ale neměla být pouhou sbírkou zajímavostí, ale také podnětem k zamyšlení. Cheb v historii válek, to nebyl jen Valdštejn a později Američané přinášející svobodu od nacistické tyranie. Obyvatelé tohoto města a jeho regionu, jež je od roku 1322 pevnou součástí českého státu, umírali v mnoha konfliktech mezi těmito dvěma milníky - a ovšem i v bitvách dřívějších.

Vojáci valdštejnovy jednotky|foto: Jan Rosenauer

Je bezpochyby správné, že tyto poněkud pozapomenuté a neprávem přehlížené dějiny Chebska se dočkaly svého oživení. Zítřejší Den vítězství, přestože z podstaty věci náleží poslední světové válce, může být proto výzvou: ke vzpomínce na všechny předchozí generace, kterým velké i menší konflikty nemilosrdně zasáhly do života. A k novému uvědomění si zdánlivě banální skutečnosti, že mír není nic samozřejmého. Po skončení všech bojů, i těch, které přibližuje chebská výstava, si prostí lidé jistě oddechli a vyjádřili přání obsažené ve dvou slovech: nikdy více! Většinou marně. My máme výsadu těšit se ze života bez válek už šedesát čtyři let. Tak držme míru palce.