Dva klíče

3. září 2009
Publicistika

Od nového školního roku přibyla strážníkům v řadě našich měst staronová povinnost v podobě preventivního hlídkování u přechodů pro chodce v blízkosti základních škol. Zejména ve větších městech je ale v útvarech policie mužů a žen v uniformě obvykle méně než kolik je nebezpečných přechodů, a tak je nutné řešit tuto záležitost náborem dobrovolníků. Tématu se věnuje Lubomír Stejskal.

Jsou na tom místě k vidění už řadu školních sezon. Ráno před osmou, kdy jdou děti na vyučování a dospělí opačným směrem do práce a za ranními nákupy. Dvojice strážníků z obou stran zebry u jedné ze základních škol krajského města. Podobný obrázek vidíme v dopravně nebezpečných lokalitách všude v našem regionu - a není jich málo. Člověka přitom napadne kacířská myšlenka. Když musí ochránci zákona trávit čas na přechodech, nebudou chybět jinde? Starosta Chodova na Sokolovsku Josef Hora tomu říká tříštění sil. Zabránit by mu měla iniciativa občanského sdružení Společně k bezpečí.

Není to vlastně nic nového - s tím co aktivisté navrhují, mají první zkušenosti v Sokolově, kde na přechodech sloužilo osm dobrovolníků. Problém je ovšem v tom, že pro letošní školní rok je těchto dobrovolníků v hornickém městě méně než prstů na jedné ruce: zatím pouze tři. Teprve příští týdny ukáží, zda se podaří někoho získat i v Chodově, kde se také chtějí tímto způsobem postarat o zvýšení bezpečnosti tamních školáků. Jinde, kde s dobrovolníky nepočítají, musejí přechody střídat. Což rovněž představuje potíž, protože bezohlední a neomalení řidiči jsou v početní převaze; vyskytují se před každou školní budovou. Pikantní na tom je, že jimi jsou zhusta samotní rodiče, kteří také přivážejí děti ke škole - a u jejího přechodu ohrožují ostatní.

Logo

Přitom právě muži a ženy za volantem mají ve svých rukou jeden důležitý klíč. Nejen od zapalování vlastního motorového vozidla, ale také druhý - k jednoduchému vyřešení celé situace. Stačilo by, aby se u přechodů, zejména těch před školami, chovali tak, jak si přejí, aby se chovali ostatní řidiči k jejich vlastním dětem či vnukům. Tedy s větším respektem k lidskému životu než k vlastnímu pocitu nadřazenosti opírajícímu se o několik desítek koňských sil uzavřených v líbivě nalakovaném plechovém obalu. Navíc těch několik sekund, o které se zpozdí při bezpečném projíždění kolem houfu školáků, mohou snadno dohnat mírným sešlápnutím plynového pedálu. Také proto nemůžeme přítomnost ochránců dětí před školami, ať už v uniformě nebo z řad dobrovolníků, vnímat v principu jinak než jako ostudu těch, kdo sice úspěšně absolvovali autoškolu, ale na silnici zapomínají na slušné chování i základní fyzikální zákony.

autor: Lubomír Stejskal
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.