Evropské hlavní město kultury
Plzeň získala minulý týden ve finále s Ostravou titul Evropské hlavní město kultury 2015. Rozhodla o tom jedenáctičlenná mezinárodní komise. Nad událostmi po udělení titulu Plzni se zamýšlí Petra Kosová v následujícím příspěvku.
Bylo pochopitelné, že po rozhodnutí o udělení titulu se utopí jedno město v radosti a druhé ve zklamání. Otázka byla, jak se bude dále odvíjet komunikace mezi nimi a jejich komunikace s veřejností.
Plzeňský tým prohlásil, že s pochopením počká, až Ostrava překoná největší bolest a pak začne vyjednávat o spolupráci. Obě města prokázala velkou odvahu a vyvinula neobyčejné úsilí, aby připravila kvalitní projekty. V tomto procesu odvedla obrovský kus v tuzemských podmínkách často průkopnické práce. Obě města si proto zaslouží podporu.
Ostrava zatím dává průchod ublíženým reakcím: označuje volbu Plzně jako nespravedlivou a naznačuje možnosti různých konspirací. Do určité míry jsou takové přehnané reakce omluvitelné. A současně je čas posouvat debatu dále, zbavit se hysterie a podívat se na základní fakta složitého problému. Jejich pojmenování je klíčové, i pro veřejnost v celé zemi, která srovnává kulturní prostředí v obou městech a logicky se kloní k Ostravě.
Hodně stručně řečeno, projekt Evropské hlavní město kultury je nastaven tak, aby umožnil městům, která z nějakého důvodů neprospívají a jejich rozvoj stagnuje, aby probudila své obyvatele z letargie. Aby sestavila tým, který bude schopen ve spolupráci s veřejností zjistit, kde jsou hlavní problémy stagnace. A pak tým šije projekt, který by měl pomoci městu postavit se na nohy. Ano, Plzeň je město s průměrným kulturním zázemím, a když v roce 2006 vzešel impuls z jeho neprogresivnější, tedy alternativní zóny, část kulturní veřejnosti to chápala jako neopakovatelnou možnost vytrhnout Plzeň z dusící provinciality. To je snaha a touha, která si nezaslouží pohrdání. V tu dobu v titul věřil málokdo: prvotním cílem bylo aktivizovat obyvatele města, aby pro ně bylo přirozené účastnit se věcí veřejných a mohli tak vzdorovat některým sporným rozhodnutím politiků. Aby bylo možné prosadit doplnění léta
zoufale chybějící kulturní infrastruktury. V další úrovni se diskutovalo o obraně kultury a veřejného prostoru. To všechno nejsou ani malé, ani průměrné cíle. I největší skeptici byli překvapeni vstřícnou reakcí nejrůznějších sfér kulturního a společenského života ve městě. Na počátku nikdo nevěřil, co je v Plzni možné. To byl nejhlavnější a nejdůležitější výsledek kandidatury, titul je vysněná nadstavba.
Plzeňský tým svým snem vetknutým do projektu nejprve vyšel z historické a ze současné Plzně a pak ji svými vizemi zdaleka předběhl. A to byl také jeho hlavní úkol.
Plzeň od počátku respektovala sílu Ostravy, o níž ví, že už teď disponuje v zemi i v Evropě zcela jedinečným kulturním prostředím. Kdyby v projektu šlo hlavně o to, jaká jsou města v současnosti, těžko říci, jestli by se Plzeň odhodlala vůbec dojít ke startovní čáře. Ale evropský projekt se skutečně týká razantní změny budoucnosti, a také snahy udržet a naopak přilákat do
města kreativní lidi, kteří budou pozitivně ovlivňovat jeho atmosféru a rozvoj. V tom je lákavost soutěže pro Plzeň.
Snad je to planý poplach. Snad se situace uklidní a myšlenka projektu Evropského hlavního města kultury se naplní. Bez spolupráce Plzně a Ostravy to půjde jen zčásti.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
‚Deset let trvalo, než jsem se s tím vyrovnala.‘ Karlu Charvátovou ve vězení znásilnil příslušník SNB
-
Spát na vesmírné stanici není jako na Zemi. Mikrogravitace vše mění, popisuje astronaut Vittori
-
Ve finální nominaci na mistrovství světa chybí Vrána, Nosek nebo Ticháček. Tým posílí Kämpf z Toronta
-
Ukrajinci prožívají třetí pravoslavné Velikonoce ve válečných podmínkách. Modlí se, aby válka skončila